Máte to na háku? Chyba! Je Den leváků!
KOŠÍK
0
Ještě to neodpískávejte, i když je leváků málo, také Epocha má některé z nich ve svých řadách. Oslovili jsme naše autory píšící levou rukou a jednoho přeučeného leváka, který si také užil svoje, ale nakonec vše zvládl s bravurou. Co nám literáti o sobě prozradili? Jaké vtipné a nekomfortní situace zažili? A s čím se v životě mezi praváky museli potýkat? Někdy jim do smíchu moc nebylo a jindy překvapili svou zručností nejednoho „pravotočivého“ pochybovače.
To, co je pro jedince píšící pravou rukou naprostá brnkačka, může být pro leváka tvrdý oříšek. Pojďte ho s námi rozlousknout. Tři oslovení autoři si pro vás připravili ódu na „leváctví“. Nebo se jejich komentáře blíží spíš teskné dumce? Vůbec ne. Psát levou nemusí být omezením, nýbrž jedinečnou schopností, a naši autoři jsou přece jedineční, stejně jako jejich tvorba. Pojďme se podívat na zkušenosti našich spisovatelských špiček a zároveň si připomenout jejich publikace z ráje fantastiky.
Hrdá levačka Zuzana Strachotová se toho nebojí. Že je levák, není přece žádný handicap, prostě se s tím naučila žít. A psát. Její Vypůjčený čas patří k tomu nejlepšímu z žánru sci-fi na tuzemské scéně. Co na tom, že někdy trochu pozlobí malý výběr myší pro leváky nebo nepadnoucí nůžky, v psaní kvalitní sci-fi literatury ji nic nezastaví.
„Považuji se za hrdého leváka a jsem ráda, že ještě někdo fanaticky neobhajuje naše práva, protože by mě to pěkně dopálilo. Nejsme v ničem omezení! Naopak jsme neobyčejní. A to i přesto, že mi v první třídě učitelka zakazovala psát perem a nás pár leváků muselo psát tužkou. Ta pravá zábava ale začíná, když člověk paří na kompu. Myš v levé a klávesnice v pravé. Málokdo si uvědomí, že mačkám mezerník malíčkem. A Dark Souls 3 byly obzvlášť pain. Tam jsem si musela kompletně předělat klávesy a pak jsem zapomněla, kde co mám, protože všechny hry jsou dělané pro ovládání klávesnice levou rukou. A tomu odpovídá i rozložení tlačítek. Neberu to ale jako nevýhodu, prostě jsem se s tím naučila žít. Minimální výběr myší pro leváky, neergonomické nůžky, jednostranné pravácké škrabky, obrácená kytara a další věci jsou jen takovou roztomilou nasrávací komplikací.“
Být levákem se někdy podobá hotové apokalypse, alespoň takto svérázně pojal svůj part David Šenk. Vinou katastrofy je náš svět tak trochu vzhůru nohama a „leví“ jsme vlastně všichni. To však autorovi nevadí, jeho fantastika z alternativní ruské historie Prázdný svět, k němuž se váže také audiopovídka Pozdní sibiřské dopoledne vás s sebou vezme na nebezpečnou cestu, a čert to vem, jestli jste leváci, nebo praváci. Souhlasíte?
„Čekalo se, že konec civilizace - tak jak ji známe - budou mít na svědomí mimozemšťané, asteroid na kolizním kurzu nebo nenasytnost olejářských korporací. Ale dopadlo to úplně jinak. Nikdy jsme se nedozvěděli, co to způsobilo. Snad erupce na slunci, možná fluktuace zemského magnetického pole. 5. března 20xx se z leváků stali praváci a naopak. Většina populace se najednou proměnila v masu neschopných zmatkařů. Lidé si najednou nedokázali zavázat tkaničky, oškrábat brambory, zapnout zip u kalhot a knoflíčky na blůze, ustříhnout rovně kus papíru nebo přeřadit cestou autem do práce na vyšší rychlost, dát správně přednost na křižovatce, vyčistit si zuby, trefit se klíčem do zámku, o manipulaci s dalšími více či méně nebezpečnými nástroji a přístroji nemluvě.
Zmatek trval celých dvacet let. Dnes je na Zemi jen polovina lidí. Katastrofám se nedalo předejít. Ale už jsme moudřejší. Na botách máme suchý zip, jíme jen americké brambory, oblečení je elastické a zipy a knoflíčky mají jen děti sadistů. Do práce nás vozí bezpilotní dopravní prostředky a jistě chápete, že nůžkami už kromě robotů nikdo opravdu nestříhá.“
Co způsobilo největší diskomfort přeučenému levákovi Petru Fuchsovi? Rozhodně to nebyli lední medvědi, o nichž se prý tvrdí, že jsou leváci, ale Oskar Fuchs neměl tu čest s nimi o tomto problému hovořit. Ale teď vážně, leváci uvažují jinak, natož ti nedobrovolně přeučení. Synchronizace řeči a myšlenek někdy neproběhne tak, jak se zdá. Ovšem trénink vše spraví, protože nejen talent, ale i píle dělá spisovatele, kterým Oskar Fuchs rozhodně je. Navíc existuje i jiné peklo než přeučování leváka, například to v akčním románu Pekelný pastýř. Ale do pekla vás vcházet nikdo nenutí, můžete zvolit jiný příběh, třeba ten z japonských mýtů o legendárním meči Hitokiri. Ale teď už něco málo na velké téma „leváctví“ od samotného autora.
„Někdo tvrdí, že všichni lední medvědi jsou leváci. S ledními medvědy toho běžně moc nenamluvím, proto nevím, zda je to skutečně tak, nebo jde pouze o internetovou fámu. Zato velmi dobře vím, že máme tzv. leváctví v rodině. Tento výběrový vzorek je samozřejmě poměrně malý na to, aby z něj šlo udělat nějaký systematický závěr. Data ale navzdory tomu hovoří jasně. Rozený levák jsem já (ze tří dětí), můj otec (ze šesti dětí) a též jím byl jeho otec, neboli můj děda (ze tří dětí). Ostatní členové naší „famílie“ v širším slova smyslu, pokud se mi povedlo dohledat (ale nijak extra jsem zase na pilu netlačil), jsou bez tohoto technologického vylepšení. Zajímavé je také, že se toto (zatím) dědí a projevuje výhradně v mužské linii. A všichni tři, děda, táta i já, jsme se museli ve škole tzv. přeučovat na opačnou ruku. Začal to být totiž většinou problém až při psaní.
Po přeučení mi zbyla delší dobu cca 10 – 12 let schopnost pracovat/psát (myšleno mechanicky, propiskou nebo perem) oběma rukama stejně obratně (nikoliv ovšem současně), která se časem zcela vytratila. Jako poslední relikt původního stavu levoruké dominance je u mě opačné držení vidličky a nože, zatímco lžíci již držím v souladu se společenskými konvencemi. Leváci myslí jinak, to je nesporný fakt, ale hlavně se umí přizpůsobit. Přírodě je totiž fuk, jestli si my lidé dělíme svět na levou a pravou stranu, funguje zkrátka jinak. Pokud jsem se chtěl věnovat tvůrčím činnostem (kreslení, malování, lepení, vystřihování, vyrábění předmětů z různých materiálů), nebylo zkrátka jiné cesty než vytrvat.
Prostě jsem to dělal tak dlouho, dokud se nedostavila potřebná obratnost a nenaučil jsem se k dané činnosti „správně postavit“. Pokud mě ovšem „leváctví“ něco v životě naučilo, tak to, že nejsnadnější ze všeho je cokoliv vzdát. Někdy se na přeučování svádí leccos. Dočasné koktání v dospívání (to jsem měl taky, ale nevím, jestli to bylo tím přeučováním), poruchy čtení, psaní, motoriky, učení a pozornosti obecně. A tak kromě autoškoly, která je ale na tomhle levo-pravém rozdělení světa zkrátka postavená, vím jen o jednom problému.
Co mi tedy na přeučování působilo největší diskomfort? Synchronizace řeči a myšlenek. U přeučených leváků je totiž někdy výstup jiný, než chcete. Myšlenky proběhnou, jak mají, řeč má ovšem výrazné zpoždění. Vy jste si naproti tomu jistí, že vše proběhlo správně, ale opak je pravdou. Občas může takovému mluvčímu vypadnout nejen slovo, ale rovnou celá věta nebo souvětí. Děje se tak hlavně ve stresu, kdy se zvyšuje tlak na rychlé rozhodování, a potom to zpoždění mezi myšlenkou a řečí výrazně narůstá. Dobrá zpráva ovšem je, že i tohle se dá tréninkem výrazně zkorigovat.
PS: Nedávno jsem narazil zcela náhodně na článek, kde se upozorňovalo na to, jaký duševní masakr působí rodiče svým levorukým či stranově nevyhraněným potomkům, když jim podávají věci do pravé ruky, a tím je přeučují. Nevědomky jim tím prý ničí život. Pokud si tedy nejste jistí, zda jste latentní leváci, nebo vás dokonce někdo tajně přeučil, udělejte si velmi snadný test a zkuste si utřít zadek levou rukou. Pak již nikdy nebudete mít o své skutečné směrové orientaci nejmenší pochybnost. Nebo budete muset velmi pilně trénovat. To už záleží na vás.“
Prohlédněte si publikace našich leváků a zamiřte pro ně směle do e-shopu:
Zuzana Strachotová - Vypůjčený čas
Co dělá člověka člověkem? Sofie Adlerová ztratila doslova vše. Svět, který znala. Lidi, které milovala. Dokonce i vlastní identitu. Namísto půl roku strávila v kryogenní stázi víc než sto šedesát let. Střet s realitou je devastující a její existence se brzy smrskne na pouhé lékařské pokusy. Až do chvíle, kdy ředitelka vývoje bionických organismů zatouží posunout svůj výzkum umělé inteligence dál. Jak přesvědčit společnost, že bioroidi mohou být stejně dokonalí jako lidé? Nejvyšší představitelé technokratické korporace IGMET potřebují důkaz. A na kom jiném vyzkoušet, nakolik lidský může bioroid být, než na osobě, která oficiálně ani neexistuje a navíc je tak odlišná? Ichirův úkol je vlastně jednoduchý – najít způsob, jak ji začlenit do společnosti. Jenže Sofie má vlastní hlavu i plány a rozhodne se technologickému městu ukázat, že nic jako utopie neexistuje. A je jedno, zda jí v cestě budou stát lidé nebo bioroidi. Ichirova naprogramovaná mysl není na nic z toho připravena a zákonitě tak musí dojít ke střetu. Dokud se v něm nezačne rodit vlastní úsudek…
Domovina je ráj uprostřed Evropy vylidněné po epidemii finské krvácivé horečky. Její občané jsou poprvé v lidských dějinách opravdu svobodní – neznají majetek, nejsou svázaní rodinnými pouty či touhou po moci. Věnují se smysluplné práci a hrdě postupují vpřed na cestě za pokrokem. Na východě, v Pravlasti, ale čeká odporný nepřítel – Moskevský kníže a jeho oddané hordy, které ho zaslepeně zbožňují a jsou ochotné pro něj udělat cokoli. Je jen otázka času, kdy se dají na pochod, všechny svobodné lidi zotročí a rozšlapou vše, co se dědicům Otce Stalina a velkého Lenina podařilo v Domovině vybudovat. Doprovoďte hrdiny Prázdného světa na jejich nebezpečné cestě Sibiří, za tajemstvím ukrytým v troskách Magdeburgu, poznejte tajné zbraně Domoviny či strach a odhodlání v Údolí smrti na východní frontě. Bojujte po jejich boku chrabře i lstivě. Jde přece o budoucnost světa!
Chtít řídit Peklo jako firmu není ten nejlepší nápad. Spousta problémů se nakupí, hrozí, že vás zavalí, protože nepružnost a zkostnatělost dosavadního feudálního systému nedovolí převést dobré úmysly do praxe. A nakonec se všichni bývalí přátelé a stoupenci obrátí proti vám, protože dojdou k názoru, že vaše skvělé nápady, ty geniální pokrokové ideje, jim vlastně nejsou po chuti. Je to tak – nevděk Peklem vládne a cesta do něj bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak se mrtvoly hromadí, stejně jako další potíže. Z místního problému se stává globální apokalypsa a řešení zmatků je v nedohlednu. A ten, kdo měl být obětním beránkem, stane se sám mstitelem připraveným zúčtovat se samotným Peklem. Jenže Peklo se jen tak nevzdává…
V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE
ANEB NA CO SE TĚŠÍME
