Přinášíme výňatky z knihy Svět ve stínu démonů, které umožní vnímat rozsah vědeckého zhodnocení různých témat, na něž autor Carl Sagan, astrofyzik, laureát Pulitzerovy ceny a neochvějný popularizátor vědy, vždy poukazoval jako na prameny poznání a hlubšího porozumění světu kolem nás. Příznačný podtitul knihy Věda jako svíčka v temnotě odkazuje na až přílišnou zálibu lidstva v mnohých pseudovědách a bludech i přesto, že svět nyní zažívá informační hojnost, za níž vděčí rozmachu vědy a jejím oborům.

O úrovni vzdělání

Každá generace má obavy, že úroveň vzdělávání klesá. Jeden z nejkratších esejí v dějinách lidstva ze starého Sumeru z doby před čtyřmi tisíci lety si stěžuje, že mladí jsou bohužel mnohem méně vzdělaní než předchozí generace. Před čtyřiadvaceti stoletími přednesl stárnoucí a nevrlý Platón v knize VII svých Zákonů vlastní definici vědecké gramotnosti:

„Kdo nedokáže počítat do dvou nebo do tří, rozlišit sudá a lichá čísla nebo vůbec neumí počítat, nedokáže odlišit den a noc a neví nic o otáčení Slunce, Měsíce a dalších hvězd… Domnívám se, že všichni svobodní lidé by se měli učit stejné vědě, jakou se učí každé dítě v Egyptě, když zvládá abecedu. V té zemi vynalezli aritmetické hry pro malé děti, které se je učí s nadšením a jsou pro ně zábavou… V pozdním stáří jsem s údivem zjistil naši neznalost těchto věcí, takže mi všichni připadají spíše jako prasata než lidé a stydím se nejen za sebe, ale za všechny Řeky.“

O nemocích a možnostech léčby

Nemoci, které kdysi zabíjely stovky kojenců a dětí, se zásluhou vědy podařilo zmírnit i vyléčit – díky objevu světa mikrobů, díky zjištění, že lékaři i porodní báby by si měli mýt ruce a sterilizovat nástroje, díky výživě, veřejným zdravotním a sanitárním opatření, antibiotikům, lékům, očkování, odkrytí molekulární struktury DNA, molekulární biologii a nejnověji díky genové terapii. Alespoň v rozvinutém světě mají rodiče mnohem větší šanci, že jejich děti dosáhnou dospělosti, než jakou měl dědic trůnu jedné z nejmocnějších zemí na konci 17. století. Neštovice byly ze světa vymýceny. Oblast planety zamořená komáry roznášejícími malárii se podstatně zmenšila. Doba, po kterou může žít dítě s diagnostikovanou leukémií, se postupně prodlužuje, rok po roce. Věda umožňuje zemi nakrmit přibližně stokrát více lidí za mnohem příznivějších podmínek, než to bylo možné před několika tisíci lety.

Můžeme se nad obětí cholery modlit, anebo jí každých dvanáct hodin podávat 500 miligramů tetracyklinu. (Náboženství stále existuje. Křesťanská věda, která popírá teorii bakteriálních zárodků způsobujících nemoci. Pokud selže modlitba, stoupenci této víry raději nechají dítě zemřít, než aby mu dali antibiotika.)

U pacienta se schizofrenií můžeme zkusit takřka zbytečnou psychoanalytickou terapii, nebo mu denně podávat 300 až 500 miligramů clozapinu. Vědecká léčba je stokrát nebo tisíckrát účinnější než ostatní alternativy. (A i když se může zdát, že alternativní léčba zabírá, nemůžeme vědět, zda opravdu sehrává nějakou úlohu: spontánní remise může nastat, dokonce i v případě cholery nebo schizofrenie, bez modlitby a bez psychoanalýzy.) Vzdát se vědeckého přístupu znamená mnohem víc než jenom vzdát se klimatizace, CD přehrávačů, fénů a rychlých aut.

O vědcích

Přibližně polovina vědců na Zemi pracuje alespoň zčásti pro armádu. I když někteří vědci jsou považováni za outsidery, když odvážně kritizují nešvary společnosti a varují před možností technologické katastrofy, většina se považuje za svolné oportunisty nebo ochotné zdroje korporátních zisků ve výrobě zbraní hromadného ničení – dlouhodobé následky nikdo neřeší. Technologické hrozby, které věda s sebou nese, s tím spojená výzva držet se moudrosti a obtíže s tím související, to všechno je důvod, proč řada lidí vědě nedůvěřuje a vyhýbá se jí.

Existuje důvod, proč jsou lidé z vědy a techniky nervózní. A tak obraz šíleného vědce straší celý svět, a to v podobě potrhlých vědátorů v bílých pláštích v sobotním ranním vysílání pro děti i nepřeberné řady faustovských smluv v popkultuře, od samotného doktora Fausta až k doktoru Frankensteinovi, doktoru Divnoláskovi a k Jurskému parku. Ale nemůžeme jen tak říci, že věda dává příliš mnoho moci do rukou morálně pochybných techniků nebo mocichtivých zkorumpovaných politiků a že se jí musíme zbavit. Pokrok v lékařství i v zemědělství zachránil mnohem více životů, než kolik jich bylo ztraceno ve válkách během celých dějin lidstva.

O závislosti

Vytvořili jsme globální civilizaci, jejíž hlavní prvky – doprava, komunikace, veškerý ostatní průmysl, zemědělství, lékařství, vzdělávání, zábava, ochrana životního prostředí, klíčové demokratické instituce pro svobodné volby – jsou výrazně závislé na vědě a technice. Zároveň jsme si to zařídili tak, že vědě a technice téměř nikdo nerozumí. To je hotový recept na pohromu. Po nějakou dobu nám to možná projde, ale dříve či později nám tahle hořlavá směs nevědomosti a síly vybuchne do tváře.

O nerdech

Vědci jsou nerdi, společensky neobratní, pracují na nesrozumitelných tématech, které normálního člověka určitě nebudou zajímat, i kdyby do toho byl ochoten investovat čas, což by nikdo rozumný nedělal. Chce se vám říci: „Mějte nějaký život!“ Požádal jsem svou známou, expertku na jedenáctileté, o současnou charakterizaci typického vědeckého nerda. Musím zdůraznit, že jen uvádí klasické předsudky, aniž by je sama přijímala za své. Nerdi nosí opasky přímo pod hrudním košem. Na košilích mají chrániče kapes, v nichž se skví neuvěřitelná řada pestrobarevných propisek a tužek. Ve speciálním koženém pouzdře na opasku nosí programovatelnou kalkulačku. Všichni nosí silné brýle s rozbitým nosníkem opraveným izolepou. Neumějí společensky komunikovat a vůbec jim to nevadí nebo jsou k tomu lhostejní.

Když se smějí, vyjde z toho odfrknutí. Diskutují mezi sebou v jakémsi nesrozumitelném jazyce. Chytí se každé příležitosti učit všechny předměty kromě tělocviku. Na ostatní lidi shlížejí shora a ti se jim naopak smějí. Většina nerdů má jméno jako Norman (normanské nájezdy na Anglii vedla horda nerdů s vysokým opaskem, chrániči kapes, kalkulačkami a rozbitými brýlemi). Nerdů je víc mezi chlapci než mezi dívkami, ale obou je dost. Nerdi nechodí na rande. Pokud jste nerd, nemůžete být cool. A obráceně.

Samozřejmě je to stereotyp. Jsou vědci, kteří se elegantně oblékají, kteří jsou neuvěřitelně cool, s nimž chce hodně lidí jít na rande, kteří nenosí na společenské události skryté kalkulačky. O některých byste určitě neřekli, že jsou vědci, pokud byste je pozvali k sobě domů. Ale jiní vědci tomu stereotypu víceméně odpovídají. Neumějí se pohybovat ve společnosti. Proporcionálně je zřejmě mnohem více nerdů mezi vědci než mezi bagristy, módními návrháři nebo dopravními strážníky. Možná jsou vědci větší nerdi než barmani, chirurgové nebo kuchaři v bistru. A proč tomu tak je? Možná lidé, kteří nemají talent vycházet s ostatními, nacházejí útočiště v neosobním úsilí, zejména v matematice a fyzikálních vědách. Možná seriózní zkoumání složitých otázek vyžaduje tolik času a úsilí, že jim ho zbývá velmi málo a naučí se jen ty nejzákladnější společenské fráze. Možná jde o kombinaci obojího.