O sérii

Příběhy komisaře Riccardiho se odehrávají ve třicátých letech v Neapoli, kde vládne fašistický režim. Komisař Riccardi skrývá temné tajemství, vidí přízraky zesnulých. Slyší jejich poslední slova a vnímá to, co cítí v okamžiku smrti. Tato schopnost se v něm probudila ve chvíli, kdy jako malé dítě viděl ducha mrtvého nádeníka. Komisař pracuje sám a působí jako divný pavouk, proto se mu většina kolegů vyhýbá. Jedinou výjimkou je praporčík Maione. Ani v osobním životě to nemá jednoduché, žije se starou chůvou a je platonicky zamilovaný do sousedky Enriky.
Riccardi je fascinovaný smrtí a studuje ji. Postupně si vytvoří názor, že lidé vraždí ze dvou důvodů – lásky a hladu. Podle něho se zlo skrývá v každém z nás. Fašistický režim ale hlásá, že se zločin musí vymýtit a do soudobé Itálie nepatří.
Riccardi má problém se svými nadřízenými, kteří se snaží zavděčit lidem na vyšších místech, a naráží na jejich zaslepenost. On však politiku neřeší. Záleží mu na jediném. Aby perfektně odvedl svoji práci.

Rozhovor s autorem

Vyšlo na centrum-detektivky.cz

Proč jste se rozhodl knihy s komisařem Ricciardim zasadit do Neapole 30. let? Čím vás toto město a tato doba fascinuje?

Důvod je více méně náhodný: Ricciardi vznikl v Gambrinusu, slavné kavárně v secesním stylu, kde proběhl literární konkurs, který jsem vyhrál. Tím začal můj druhý život (předtím jsem pracoval v bance). Nechal jsem se tedy ovlivnit atmosférou kavárny z doby secese. Mohl jsem to sice následně změnit, ale nesnáším vyšetřování policie založeném na vědeckém výzkumu – DNA, soudní balistiku apod. Mnohem radši upřednostňuji vyšetřování založeném na pocitech.

Proč jste klasickou detektivní zápletku ozvláštnil faktem, že Ricciardi vnímá emoce mrtvých?

Ricciardi fyzicky vnímá poslední myšlenky živých. Není schopen se odvrátit od bolesti druhých, jako to bohužel děláme soustavně my. Cítí nezměrnou melancholii odloučení, bolest, ztrátu smyslů, uvědomění si – pozdě – krásy života, který oběť opouští. Tupou, oslepující, zoufalou bolest, od které si nemůže ulevit, kterou může ale překonat odhalením pravdy a dát tak oběti zadostiučinění. Není to něco jako “šestý smysl”, je to metafora pro soucit, z etymologického pohledu soustrast s utrpením druhých.

Povězte mi něco o nápadu rozdělit příběhy s Ricciardim do jednotlivých ročních období. Skvěle to dotvářejí jejich atmosféru…

Zasazení příběhů do čtyř ročních období je celkem nahodilé. Vzniklo ze záměru ukázat, že zlo se může bohužel zrodit absolutně přirozeně i v tak krásných období, jako je u nás pozdní jaro či začátek léta.

Ricciardi je velmi silným charakterem, který na sebe po celou dobu strhává pozornost. Jaký jste k němu měl vztah na začátku první knihy a jaký na konci poslední?

Řekl bych, že z jedné strany jsem ho poznal lépe a z druhé jsem byl svědkem toho, jak ho různé události hluboce poznamenaly, aniž by ale proměnily jeho samotářskou a uzavřenou povahu.

Scény popisující setkání Ricciardiho s mrtvými mají mrazivou až hororovou atmosféru. Jaký máte vztah k tomuto žánru? Nechtěl byste napsat něco čistě hororového?

Mně se líbí všechny žánry, včetně hororů, a podle mne se v mých knihách objevuje hrůza. Ale jsou to jen zlomky: věty, scény, atmosféra. Celé příběhy přenechám mistrům žánru.

S komisařem Ricciardim vyšlo jedenáct knih. Je to pro vás uzavřená kapitola, nebo plánujete další?

Napíšu další tři, do důchodu půjdu v roce 2019.

Jak se vám líbí obálka českého vydání?

Velice se mi líbí. Jedna z nejhezčích a nejvýstižnějších.

Byl jste už v České republice? Myslím, že Praha by vás svými křivolakými uličkami mohla inspirovat k lecjakému příběhu… :-)

Byl a chci se tam vrátit. Připadá mi jako ideální místo pro děj dramatického příběhu, ale ještě více jako cíl nezapomenutelné dovolené. Myslím, že Praha je nejhezčí evropské hlavní město.

Přeložila Helena Schwarzová

•  autor/ka obálky : Lukáš Tuma
•  překladatel/ka : Helena Schwarzová