David Lukšů – Nakladatelsví Epocha

Souška

AdminMichal — Mon, 23 Nov 2015 23:00:00 +0000

Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce.
S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa.
O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.

Žít jako Holík

AdminMichal — Tue, 28 Apr 2015 22:00:00 +0000

I ten, kdo nikdy nebyl na zimním stadionu, zná jeho jméno. I ten, kdo ho v klubovém dresu nemohl strávit, miloval při zápasech národního mužstva jeho nasazení a obětavost bez limitů. Jaroslav Holík byl vynikajícím hokejovým útočníkem a posléze úspěšným trenérem, zároveň však je také nesmlouvavým kritikem s osobitým pohledem na svět i postavou vyvolávající kontroverze. Označení legenda se někdy nadužívá, v tomto případě ale platí stoprocentně. Jaroslav Holík je přitom ještě něco víc: stal se doslova symbolem! Symbolem nezlomné vůle a ochoty obětovat pro vítězství naprosto všechny síly. Na konci šedesátých let – po sovětské okupaci Československa – to byl v první řadě on, kdo pro hokejový národ symbolizoval vzdor a nesouhlas. Jeho bitky se sovětskými obránci, často o hlavu většími, vstoupily do sportovní mytologie: sražen k ledu, třeba už s krvácejícím obličejem, Jaroslav Holík vždy znovu vstal a pustil se do nerovného boje. A ještě jednou, a znovu. Nikdy se nevzdal. A dokázal i vítězit. Právě takový chtěl český národ v té době být –, kdyby měl Holíkovu odvahu, kdyby měl jeho býčí nezlomnost. Právě Jaroslav Holík byl skutečným šéfem týmu, ať už v armádní Dukle Jihlava, nebo v národním týmu – a to bez ohledu na to, kdo nosil na prsou kapitánské céčko. Jeho osobnost museli respektovat všichni. Podobně i jeho názory, musí brát v potaz každý. Holík říká nepopulární stanoviska nepopulárním způsobem, někdo se urazí, jiný se zamyslí, mnozí mu dají za pravdu. Právě s takovou osobností se čtenář může setkat v této knize. Napřímo, bez uhýbání, i když to bolí, tak jako kdysi na ledě…

Souška

AdminMichal — Tue, 26 Feb 2008 23:00:00 +0000