Jiří Hájek – Nakladatelsví Epocha

Tahle země není pro slušný

AdminMichal — Tue, 17 Dec 2024 23:00:00 +0000

Vysoká hra se čtyřmi kartami.
Devadesátiletý osamělý vdovec.
Sebevědomý mileniál Jakub.
Trochu tajemná dívka Jana.
Majetek.
Kdo shrábne bank a komu zůstane Černý Petr?
Jednoho dne pošťák nečekaně doručí samotářskému vdovci knihu, kterou napsal jeho vzdálený příbuzný. Tichý, šedý stereotyp stáří solitéra se rázem změní na pestrou mozaiku příběhů a setkání, která mají prozářit a zaplnit strýčkovu samotu. Nebo snad srdečný, upřímný a inteligentní mladík sleduje jiný záměr? Jana pravdu zná, ale ta už před časem zmizela neznámo kam…

Hra na třetího

AdminMichal — Mon, 06 Sep 2021 22:00:00 +0000

Vzpomínky pamětníka určené všem zájemcům o dějiny, kteří pátrají po realistickém obraze poměrů a událostí druhé poloviny dvacátého století a odmítají jednostranný či černobílý výklad, těm, kteří informace nechtějí cenzurovat, ale shromáždit a studovat. A při tom se třeba i zasmát. Mohou se začíst do barvitého vyprávění zaměstnance jistého ústředního orgánu státní správy, který je prostřednictvím historek a příběhů zasvětí do tajů i absurdit čtyřicetiletého režimu. Kniha umožňuje čtenáři postavit se mnohdy až démonizovanému výkladu nedávné etapy moderních dějin Československa čelem a spolu s autorem přijmout historii takovou, jaká skutečně byla.

Publikace není dobovou agitkou či oslavným eposem socialismu. Naopak – je poctou člověku, tvoru, který si díky inteligenci, nadhledu a nezbytnému humoru dokázal najít cestu těžkými časy a zůstat nezlomen.

Přelet přes území nikoho

AdminMichal — Thu, 24 Nov 2011 23:00:00 +0000

Strhujícím a osobitým způsobem sepsané vzpomínky pamětníka, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Smrkovského za hvězdných časů jeho biografie, tvoří informačně pestrou mozaiku druhé poloviny 20. století.
Autor čtenáři umožňuje nahlédnout na kotrmelce doby v souvislostech, jimž se dnešní média a bohužel i mnozí historikové a publicisté až úzkostlivě vyhýbají či je jednoduše ignorují.
V předmluvě autor cituje výrok svého lékaře, jenž se stal jedním z popudů vzniku této knihy:
„Dneska se chce kdekdo vyrovnávat s minulostí a přitom se ta minulost nasvěcuje pořád jen z jedný strany. Jako kdyby slovo směli mít jen odpůrci tehdejšího režimu a přisírkové, co si na ně hrajou. Můj táta mi odmala vtloukal do hlavy antický moudra, a to dost osobitě.
Víte, jak mi přeložil audiatur et altera pars? Kdo soudí, aniž vyslechl obě strany sporu, je hovado. Já tu druhou stranu neslyším, tak minulost nesoudím. Co když je nás takovejch víc? Napište memoáry a my si je přečtem. Třeba se nám pak bude líp foukat na bebí, který nám způsobil bolševik.“
Nasvítit čtenáři historii i z té druhé strany, a přispět tak k realističtějšímu pohledu na ni, je jedním z cílů knihy.