„…autor během tří čtvrtí staletí svého života prožil mnohé a své prožitky a jejich interpretace předkládá svému okolí. To bylo nakonec jednou z hlavních motivací vzniku rukopisu, výzvy jeho blízkých (přátel, známých, spolužáků, spoluobčanů) k napsání vzpomínkové publikace. Oni ‚zúčastnění‘ budou i proto publikaci vnímat v mnohém odlišně než ‚no name‘ čtenář…

Text je celkově na velmi dobré stylistické úrovni, má vysokou míru koherence a tematického propojování, Novák je kvalitním průvodcem. Neunavuje ani výkladem lékařských problémů, ani cestovatelskými zážitky, ani reflexemi svého soukromí. V některých pasážích se nezapře Novák-chirurg jako narátor technický a úsporný, jinde lze sledovat Nováka-historika košatějšího a lyričtějšího. Celkovému stylu práce však kombinace obou přístupů nevadí, právě naopak: je obranou proti vypravěčskému stereotypu a brání čtenářské nudě.“

Z lektorského posudku PhDr. Karla Řeháčka, Ph.D.

Autor zpracoval podstatné údaje o hlavních představitelích tohoto uskupení a porovnal je s desítkami významných osobností různých národů. Poté, co průběžně zodpověděl mnohé dílčí otázky, označil Druhou vídeňskou lékařskou školu za uskupení světově významné a originální. Hlavní osobnosti, kterými byli profesoři Karel Rokitanský, Josef Škoda, Ferdinand Hebra, Josef Hyrtl a Jakob Kolletschka, spolu s dalšími spolupracovníky i významnými následovateli výrazným způsobem zasáhli do tehdejších poměrů v medicíně, zprvu ve Vídni a zanedlouho i v Evropě a ve světě. Každý z nich přispěl k progresivnímu posunu svého oboru a společně nastartovali interdisciplinární spolupráci v lékařství. Jejich moderní reformy jak na Vídeňské univerzitě, tak i v jejich jednotlivých lékařských oborech, se staly vzorem pro tehdejší lékaře v Evropě a ve světě. Tam také, vedle uznání domácího, myšleno v rámci habsburské monarchie, dosáhli významného uznání a poct. Autor se pokusil alespoň stručně zasadit dílo těchto osobností do dobového kontextu a do kontextu tehdejší úrovně lékařských věd.  

Reprezentanti Druhé vídeňské lékařské školy zanechali velmi bohatý odkaz pro budoucí generace lékařů a vědců. Někteří z nich nejednou překročili hranice svého oboru i směrem do oblasti kulturní, hospodářské, filozofické i politické. Pro všechny tyto úspěchy, které jsou i v dnešní době respektovány ve světě, což dokládá použitá zahraniční bibliografie z posledních desetiletí, si tato škola a její reprezentanti zaslouží rovnocenné postavení po boku jiných velkých osobností českého národa v 19. století. Toto tvrzení se může stát inspirací pro další historická bádání.  

Na poli medicíny pak nedocenění čeští velikáni patří mezi velmi významné osobnosti celé její historie a zcela jistě si proto zaslouží další zájem badatelů. Tento zájem se zatím v české historiografii jeví spíše jako okrajový.

Hrdelních trestů bylo navrženo 60, avšak tři zločinci, všichni u MLS v Plzni, trestu právem či neprávem unikli. V českých zemích šlo celkem o 713 hrdelních ortelů. 

V průběhu psaní díla vyvstala otázka, do jaké míry se československé retribuční spravedlnosti podařilo vyrovnat s tragickým obdobím našich dějin, jaké měla kladné a jaké záporné rysy a zda snese srovnání s výsledky československé a české spravedlnosti pozdějších období. V závěru knihy autor hypoteticky uvádí, že retribuční soudnictví, reprezentované lidovými soudy v Plzni a Klatovech, může při všech svých chybách a nedostatcích být inspirativním příkladem pro moderní justici, která se nevyrovnala se zločiny naší minulosti tak, jak by to potřeba mravní obrody národa po těžkých obdobích obou totalitních režimů zasluhovala.