Martin Profant – Nakladatelsví Epocha

Věda a akademická svoboda v nebezpečných časech

AdminMichal — Mon, 13 Mar 2023 23:00:00 +0000

Není dnes svoboda vědeckého poznání a univerzitní výuky anachronismus, který neobstojí v konfrontaci s potřebou moderního řízení a marketinku vědy? Potřebuje dnes ještě veřejná diskuse občanů, aby do ní vstupovali vědci, nebo záleží jen na práci imagemakerů a marketérů? Jsou společenské vědy zaostalé a mají co říct dnešku? Jak provozovat kritickou reflexi společnosti v nebezpečných časech válek hybridních, studených i horkých? Tyto a další otázky diskutují texty českých a slovenských filosofů a sociologů.

Obsahuje překlad dvou klasických textů, ke kterým se přes sto let stále vrací diskuse o akademické svobodě:

O vnitřní a vnější organizaci vyšších vědeckých institucí v Berlíně

Deklarace principů Americké asociace univerzitních profesorů

Úděl, úkol, národ

AdminMichal — Mon, 22 Jan 2018 23:00:00 +0000

Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895. Vybírá je a interpretuje z perspektivy etického národa, který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu (etnikum) a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity, event. kosmopolitismu.

První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa: a) Ranější, jenským romantismem inspirované pojetí související s českoslovanským národem, jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince (Šafařík, Palacký, Kollár) na konci druhého decenia 19. století, a jeho další vývoj v díle Jana Kollára; b) Palackého pojetí národa, jak ho analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky (Gervinus, Dahlmann) vypracoval ve svých historických dílech. Samostatná kapitola se věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848/1849. Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H. G. Schauerem a T. G. Masarykem.

Příslib štěstí

AdminMichal — Mon, 22 Jan 2018 23:00:00 +0000

Kniha obsahuje pět kratších textů a představuje průřez rozhodujícími vývojovými etapami díla vynikajícího představitele Frankfurtské školy. Nejstarší text Nové prameny k založení historického materialismu (1932), věnovaný prvnímu vydání Ekonomicko-filosofickým rukopisům z roku 1844 z Marxovy pozůstalosti, představuje závěr a zároveň opuštění krátkého intenzivního období (1928–1932), ve kterém se mladý Marcuse pokoušel přivlastnit pro marxismus pochází z roku 1932 a představuje zároveň krátké intenzivní období, ve kterém usiloval, aby pro marxismus přivlastnil to, co tehdy považoval za nejzazší výkon „buržoazní filosofie“, která „ruší zevnitř sama sebe a vytváří si volnou cestu k nové ‘konkrétní´ vědě“, tedy Heideggerovy existenciální filosofie a Husserlovy fenomenologie. Následující texty Boj proti liberalismu v totalitním pojetí státu (1934) a Filosofie a kritická teorie (1937) náleží k dnes již klasickým textům Frankfurtské školy z období (1932-1941). Přednáška o represivní toleranci (1965) patří k nejslavnějším textům politické filosofie dvacátého století, ohlašuje Marcuseho stanovisko, díky kterému se stal oslavovanou a inspirující osobností studentského hnutí a nové levice; ocitl se tak v roli, kterou přijímal se vstřícným pochopením pro revoltující, ale také s rozpačitě přátelským zdůrazňováním odstupu, který jeho filosofii dělí od nové levice. Krátká předmluva k vydání Marxova Osmnáctého brumaire ze stejného roku (1965) byla zařazena jak pro dokreslení nostalgicky smířeného vztahu k marxovské inspiraci, tak jako ukázka mistrného stylu.

Výběr ponechává stranou texty, ve kterých Marcuse svébytným způsobem pro potřeby své politické a filosofické teorie transformuje Freudovu psychoanalýzu. Český čtenář má možnost se s touto stránkou Marcusova díla seznámit v překladu Psychoanalýzy a politiky (1968, český překlad 1970) a lze doufat, že v dohledné době vyjde i překlad Erotu a civilizace, který pořídil Lubomír Sochor na konci šedesátých let.

Myslet uprostřed dějin

AdminMichal — Wed, 30 Mar 2011 22:00:00 +0000

Kniha se zabývá výkladem jednoho z nejpronikavějších filosofů dvacátého století, Ernsta Cassirera, o tom, co jsou to dějiny a proč mají takový význam pro moderního člověka. Mohou být dějiny vědecké a jestli ano, je jejich „vědeckost“ jiná než vědeckost přírodních věd? Jak zřetelná a potřebná je hranice mezi dějinami a uměním? A proč potřebuje člověk žít v čase dějin, aby dokázal žít pospolu s druhými lidmi?

O povaze vědy: Novokantovství

AdminMichal — Fri, 31 Dec 2010 23:00:00 +0000

Ve vývoji filosofie minulých dvou století měly rozhodující význam otázky:
Co to vlastně je vědecké poznání?
Jak souvisí naše poznání a lidská svoboda?
Jsou historie, literární vědy anebo sociologie vědami anebo náležejí spíše k uměleckému vyprávění o světě a našem místě v něm?
Novokantovští filosofové si tyto otázky kladli v druhé polovině 19. století a učinili z nich centrální téma dobového filosofického bádání. Čtenáře možná překvapí, jak aktuální jsou odpovědi, které na otázku po povaze vědy dával tento, dnes již téměř zapomenutý filosofický směr.