Kolik váží curlingový kámen, jak dobře musí být připraven hráč curlingu a jaké to je komentovat olympiádu?

Karel Kubeška, třináctinásobný mistr České republiky v curlingu, napsal vůbec první publikaci o curlingu v Česku. O to, jak je tento sport vnímán, co všechno obnáší i jak se za poslední roky změnil, se s námi podělil v novém rozhovoru.

IMG_9675Kniha Curling: Lesk i bída je první publikací svého druhu na českém trhu. Jaký je to pocit být průkopníkem něčeho nového?

Nepřipadám si jako průkopník. Jen jsem měl pocit, že nejen fotbal a hokej mají mít své knížky, ale i český curling stojí za literární ztvárnění.  Se snahou nebýt encyklopedický, nudný či subjektivní jsem se pokusil přiblížit curling veřejnosti. Hledal jsem nějaký vhodný tvar a nakonec jsem zvolil kombinaci krátkých sportovních příběhů, útrap funkcionáře a radostí i strastí trenéra. Tedy opravdu lesk i bídu.  

Curling v České republice nepatří úplně k ostře sledovaným sportům, třebaže v něm dosahujeme řady úspěchů. Jak jste se k němu Vy osobně dostal?

Vlastně čirou náhodou. Měl jsem před více než třiceti lety složité životní období a vyřešil jsem ho tím, že jsem se pustil do nové aktivity, se kterou jsem se shodou okolností setkal. Úplné začátky nebyly snadné, i když na ně všichni rádi vzpomínáme. Lidé si nás pletli s uklízeči, protože jsme sebou nosili košťata, a dokud se curling neobjevil na olympiádě, málokdo věděl, že je to sport.

V knize popisujete zkušenosti s prvními tréninky a Vaše vlastní začátky, od kterých uplynulo již bezmála třicet let. Jak hodnotíte posun, kterého jste dosáhl jak vy, tak celý tento sport za tuto dobu?

Posun je to jednoznačně obrovský, dnes už máme hráče a hráčky, kteří mají světovou kvalitu, účastní se pravidelně mistrovství světa a dosahují tam solidních výsledků. Já jsem věnoval hodně úsilí do studia trenérské teorie, získávání praxe trénováním nejrůznějších týmů a do vytvoření vlastního systému, který je vhodný pro práci s kolektivem. To se snažím zúročit při práci s reprezentačními týmy. Celosvětově se curling posunul do jiné dimenze. Televizní podoba při přenosech z hlavních šampionátů ukazuje detailní emoce hráčů, tvrdou práci metařů, preciznost odhodů, strategické postupy a taktické myšlení skipů, komunikaci mezi hráči, atd. Curling je dnes sportem pro dobře připravené atlety.

IMG_9671Jaké jsou nejčastější otázky o curlingu, s nimiž se setkáváte?

Kolik váží kámen a jestli jsem ten, kdo odhazuje, nebo ten, kdo mete.  Oba dotazy mají svou logiku. Při sledování toho, s jakou lehkostí hráči posílají kameny po ledě, se nezdá možné, že by kámen mohl vážit bezmála dvacet kilogramů. Přitom je to opravdu tak. Druhá otázka souvisí s televizními sestřihy curlingových zápasů, kde se obvykle ukazují pouze závěrečné kameny jednotlivých endů. Náhodný divák má tedy dojem, že kameny odhazuje pouze jeden hráč a ostatní mají jiné úkoly. Realita je však taková, že ve čtyřčlenném týmu odhazuje každý hráč dva kameny.

Celá jedna kapitola je věnována Vaší zkušenosti s komentováním olympiád pro Českou televizi, na olympiádu v Soči jste pak měl konečně příležitost se poprvé vydat jako účastník. Na které momenty spojené se zimními olympiádami vzpomínáte nejraději?

Výjimečným zážitkem byla hned ta první v Japonsku, kde jsem z pražského studia s nadšením propagoval curling v pozdních nočních časech pouhým pár tisícovkám diváků a spolu s kolegou Jurčíkem jsme byli odměněni kladnými ohlasy a zvýšeným zájmem o náš sport. To mi dodalo energii pro další akce tohoto typu. Několik let jsem komentoval i pro Eurosport, ale pak už to nešlo skloubit s ČT, tak jsem přenechal Eurosport jiným. Olympiáda v Soči byla jiná hlavně v tom, že jsem byl v přímém osobním kontaktu s největšími hvězdami české televizní sportovní žurnalistiky. Rozhovory s nimi byly poučné a nesmírně zajímavé. Na chvíli jsem se cítil jako jeden z nich. 

V knize popisujete také peripetie stavění specializované curlingové haly na Roztylech, což pro Vás osobně bylo dost nelehké období. I přesto jste se nakonec pustil do dalšího projektu, tentokrát do tvorby areálu ledových sportů na Praze 11. Co Vás k tomu nakonec vedlo?

Budování roztylské haly zabralo více než tři roky mého života. Nebýt mých nejbližších kolegů nikdy bych to nedokázal. Celé to bylo dost na hraně, protože jsem ručil svým majetkem za úvěr na dostavbu a do toho na mě chodila udání na finanční úřad, a dokonce i na kriminální policii. Nenávist a závist některých osob byla bezbřehá. Největší odměnou pro mě byli hráči a hráčky, kteří bezstarostně hráli curling, seděli v klubové restauraci a byli spokojeni. Takový typ odměny je jako droga, prostě ji chci zažít znovu a tentokrát se, ve snad už brzy hotovém Areálu ledových sportů, těším na stovky dětí, ať už bruslících, hrajících hokej nebo curling, nebo sportujících na venkovních sportovištích.

IMG_9683Lze se ke curlingu dostat, když jste dítě někde na periferii, nebo jsou ty možnosti opravdu jen v Praze a bezprostředním okolí?

Je to velmi nesnadné. Praha je opravdu centrem curlingu díky specializované hale, dále je curling dostupný na Zbraslavi (2 dráhy), v Brně (3 dráhy), Trutnově, Jičíně, Plzni a Opočně. Není to však jen o ledové ploše. Je třeba disponovat kameny, stroji na úpravu ledu a nadšenci, kteří vedou mládež, sami hrají a organizují curlingový život v příslušném místě. Situace je teď celkově složitější kvůli opatřením, která do značné míry zablokovala sportování v uplynulém období, ale snad se blýská na lepší časy.

Jak to vidíte s českým curlingem na olympiádě v příštím roce, máme šanci?

V tuto chvíli máme kvalifikovanou dvojici do disciplíny mixed doubles. Je to dobrý základ a hlavně signál, že to jde. Rádi bychom měli na olympiádě 2022 mužský i ženský tým, a tím obsadili všechny curlingové soutěže. Na to je třeba uspět v kvalifikačních turnajích, které se budou hrát na konci tohoto roku v Holandsku. Šance jistě máme, již jsme několikrát byli blízko. Pokaždé je to však trochu jiné, rozhoduje momentální forma, technické okolnosti, zdravotní stav a také štěstí. Samotné olympijské turnaje mohou přinést překvapení. Pokud se kvalifikujeme, je vše otevřené. 

Pokud byste si mohl pro český curling něco do budoucna něco přát, co by to bylo?

Zářnou budoucnost, osvícené vedení, nadšené trenéry, spokojené děti a juniory, dobře organizované soutěže, více curlingových hal, dostatek peněz, úspěšné reprezentace, a k tomu fair play a úctu a respekt jednoho ke druhému. 



V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2024 , Nakladatelství Epocha s.r.o.