O hřbitovech, viktoriánských sídlech a pohřbívání nehašeným vápnem. Debutový autor Martin Paytok se představuje s novinkou, jejíž humor je černější než hrob.

Martin Paytok není pro čtenáře fantastiky úplně neznámým jménem, zatím se s ním však mohli setkat pouze prostřednitvím povídek. Prokletí pro všechny, akční noirová detektivka, je jeho knižním debutem.

IMG_9615Jak bys představil čtenářům svou debutovou knihu Prokletí pro všechny? 

Základní myšlenka byla, co kdyby Guy Ritchie natočil horor? Takže asi nějak tak. V jádru je to kriminálka ve stylu Sbal prachy a vypadni – jenom s více hřbitovy, viktoriánskými sídly a lidmi vylézajícími za deštivých podzimních nocí z hrobů.

Co ti bylo pro psaní inspirací? Využíváš při psaní skutečná místa nebo lidi? 

Lidi ve smyslu, že bych postavy přímo tvořil na základě svých známých, úplně ne. Spíš to beru ze sebe – třeba protagonisté jsou v tomhle konkrétním případě vlastně čtyři amplifikované charakterové vlastnosti autora. Což na mě tedy asi nevrhá úplně dobré světlo, ale… teď už je ta kniha venku, co? Sakra.

Oproti tomu místa často skutečná jsou, a přestože jsem změnil jejich názvy, jsou myslím popsána dostatečně věrně, aby se dalo přijít na to, které město je Katův Hrob ve skutečnosti.

IMG_9441-2

Tvůj příběh má trochu netradiční strukturu vyprávění, jak se ti s ní pracovalo?

Výborně. Bylo to jako procházet se bos po čerstvě rozkvetlé louce… kdyby na ní místo kytek kvetly nože a injekční stříkačky. Ale seriózně – s nelineární strukturou jsem si hrál už v povídkách, a jasně, stanovit si takovéhle mantinely je autorsky dost restriktivní, ale zase vás to nutí přicházet na způsoby, jak sdělit, co potřebujete, na omezeném prostoru, což mě baví. Snad bude výsledek stejně zábavný i pro čtenáře.

V knize se objeví celkem dost způsobů, jak se zbavit mrtvoly. Používáš v životě běžně nehašené vápno, nebo bys dával přednost jiným metodám?

V běžném životě neexistuje problém, který by nespravila trocha (nebo větší trocha) hydroxidu sodného.

IMG_9397

Prokletí pro všechny je žánrově rozkročené mezi českou akční školou a noirem. Jaké knihy a autoři tvůj styl formovali?

Na začátku to byl zcela nepřekvapivě Jiří Kulhánek. Psát jsem sice začal předtím, než jsem ho četl, ale jakmile se mi do rukou dostali Vládci strachu (a poté i všechny jeho další knihy), samozřejmě jsem chtěl psát to samé jako on – a samozřejmě mi to nešlo. Naštěstí jsem brzy objevil Zabíjení a Asfalt (a poté i všechny další knihy) Štěpána Kopřivy, takže mi pro změnu mohlo nejít napodobování stylu jeho. Díky Rychlopalbě jsem si ale zamiloval detektivky, což vysvětluje ten noir.

Nakonec mě ale, myslím, nejvíc ovlivnil Donald E. Westlake, respektive knihy s profesionálním zločincem Parkerem, jež psal pod pseudonymem Richard Stark. Starkova próza je – a od toho si ostatně zvolil právě tenhle pseudonym – velmi strohá, bez jediného nadbytečného slova. To je filozofie, co se při psaní snažím uplatňovat taky.

Tvoje tvorba se zatím sestávala především z povídek v různých sbornících a do širšího povědomí ses dostal díky své povídce v antologii O krok před peklem ze světa Kladiva na čaroděje. Na jaké další projekty se od tebe čtenáři mohou těšit?

Vlastně z povídek sestávala natolik, až bych se nebál říct, že z nich sestávala výhradně. Například koncem minulého roku mi vyšla povídka v česko-slovenské sci-fi sbírce Zajtra bude včera. A v nejbližší době to budou povídky zase – jedna by měla vyjít v antologii inspirované životem a prací Gregora Mendela, druhá v podobně důstojném sborníku Krásky a vetřelci a něco by se snad mohlo objevit i v Pevnosti.

Pochopitelně mám rozepsaný druhý román, zasazený do stejného světa jako Prokletí pro všechny, a že je řeč o Kladivu, i na téhle frontě se může nebo nemusí něco chystat – na podrobnosti se ale budete muset zeptat toho druhého pána s jizvou na tváři.

4 otázky pro ilustrátorku Annu Voříškovou 

IMG_9748Prokletí pro všechny je Vaše první obálková ilustrace. Jaké to bylo připravovat obálku knihy?

Neskutečně vzrušující výzva. Ilustrovat a kompletně graficky zpracovat obálku knihy bylo něco, k čemu jsem se chtěla dostat už dlouho, takže když mě Martin Paytok spolu s Nakladatelstvím Epocha kontaktovali, připadala jsem si jako ve snu. Samozřejmě, věděla jsem, že ode mne bude vyžadována značná dávka zodpovědnosti, což člověka trochu vyděsí, zejména, když něco dělá poprvé. Nicméně přívětivost lidí z Epochy plameny mých pochyb udusila dříve, než dokázaly napáchat sebemenší škody. Musím uznat, že mě práce na obálce velmi bavila. Nakladatelství Epocha je dle mého názoru prostředí plné vášnivých, tvrdě pracujících srdcařů a takovou atmosféru mám nejraději. 

Obvykle pracujete na grafice pro počítačové hry, jaký je oproti tomu rozdíl dělat grafiku pro knihu?

Vytváření podkladů pro tisk je obecně vzato proces, který je už od prvního kroku odlišný od práce na čemkoliv určeného exkluzivně pro digitální distribuci. Jednou ze zásadních rozdílů je například to, že člověk už od začátku pracuje v jiném barevném režimu. Zatímco černé obrazovky využívají aditivní RGB model (tj. světla se přidávají na tmavý podklad), tiskárny využívají subtraktivní CMYK model. Tohle je třeba brát v potaz a nevolit takové barvy, které mohou sice na monitoru vypadat krásně a zářivě, ale tiskárna by je nedokázala reprodukovat. Další rozdíl spočívá v samotné nátuře výstupních dat. Pracuje se s jinými formáty a tisková data (dle typu grafiky) obsahují spadávku, ořezové a další značky, text musí být vložen jako vektorová grafika (ve křivkách), apod.

IMG_9711Jaký byl proces výběru motivu a barev obálky?

Neobvyklé barevné kombinace jsou něco, co v osobní tvorbě ráda využívám a proto jsem se rozhodla vydat touto cestou i v případě Prokletí pro všechny a vytvořit atypický motiv, který bude perfektně dokreslovat autorův velice autentický, moderní styl psaní. A abych měla kompletní obrázek o tom, jak postavy vypadají, jak se chovají a jaké mají mezi sebou vztahy, abych je dokázala vyobrazit akurátně, rozhodla jsem se celou knihu nejdříve přečíst. Následovalo navržení všech prvků (postav, stromu, policejního spisu s medailonkem autora) a jejich napojení do sebe tak, aby vytvářely smysluplnou kompozici. V další řadě jsem vytvořila sérii konceptů v odlišných barevných paletách, ze kterých jsem dala redakci vybrat. Ukázalo se, že můj favorit byl i jeden z favoritů redakce. Tmavě šedé figury na žluto-růžovém pozadí, osvíceny ostrým, žlutým světlem - dle mého názoru barevná kombinace, která se na knihách tohoto žánru často nevyskytuje. A přesně to byl můj cíl.

Mohou se od vás čtenáři těšit i na další obálky?

Už teď mám pár nabídek do budoucna a pomalu začínám opět žhavit své knihoobálkové mozkové buňky ;). 

Knihu Prokletí pro všechny pořídíte právě teď v našem e-shopu. 

 



V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2021 , Nakladatelství Epocha s.r.o.