Zlatá mládež, školní lavice, protekce, ale i šikana a ústrky. Kniha Lyceum zavede čtenáře na prestižní střední školu. A není to tak dávno, co jednu dokončil i její autor...

Lyceum je kniha o docela normálním klukovi, který díky stipendiu začne studovat na prestižní střední škole. Do jaké míry byla kniha inspirována Vašimi vlastními zkušenostmi?

Chodil jsem na maloměstský gympl, kde učitelé spoustu lidí znali, protože jejich „rody“ byly ve městě dlouhé generace a už jejich dědečkové si hráli s jinými dědečky. Familiární prostředí školy také způsobovalo, že bylo slyšet, kdo je „ten od paní doktorky“ a „čí maminka se špatně učila“. Žádnou protekcí to většinou nekončilo, ale jisté elitářství tam ve vzduchu viselo. To samo o sobě určitě inspirací bylo, stejně jako další drobné podněty kolem mě. Většina odkazů na realitu jsou ale jen základy, stavba je hlavně dílo mojí fantazie.

V knize konfrontujete prostředí zlaté mládeže a pozlátka bohaté společnosti. Kde se vzal tento motiv a do jaké míry představuje realitu a do jaké fikci? 

Lidé se během dospívání odjakživa hledali, z čehož pramení přimykání se k různým skupinám. Někdo má období punku, jiný černého oblečení, někdo se stane ortodoxním posluchačem metalu… Já třeba chtěl být nejdrsnější motorkář. No a někdo svou nejistotu řeší nezdravě silnou identifikací se sociální vrstvou, ze které pochází. Tak jako si někdo dokazuje originalitu tetováním, nebo motorkářskou bundou, oni dávají na odiv bohatství. Motiv Lycea tedy můžeme najít ve skoro každé větší dětské skupině, Lyceum ho umocňuje a dělá z něj příběh, ve kterém se obyčejné pozérství trochu zvrtne.

Vycházíte při psaní ze skutečných osob nebo žijí Vaši hrdinové jen ve Vaší hlavě?

Tohle je má oblíbená otázka! Každá postava má svůj příběh, ale každý ten příběh je úplně jiný. Někdy jde o postavu se spoustou vlastností reálného člověka, ale jiným s jménem, jindy naopak reálný člověk chce, abych po něm „prostě nějakou“ postavu pojmenoval a nemá s ní nic společného (ať už je dílem mojí fantazie, nebo napsaná podle jiné reálné osoby), někdy je však postava hypotézou, symbolem, jímž se na něco odkazuji, no a někdy pojmenováním (nebo výčtem vlastností) sám někomu vzdávám hold. Asi neexistuje osoba, co by rozšifrovala vše, něco pochopí kamarádi z dětství, něco čtenáři konkrétních knih, diváci filmů, znalci konkrétní historické události, něco pochopí jen má dávná láska a něco jen já sám. To mě nesmírně baví, může vzniknout mnoho různých výkladů a žádný nebude špatně.

V knize se řeší také problémy dospívání. Sám jste svému hrdinovi věkově velmi blízký, v tuto chvíli je vám 19 let, což Vám umožňuje zprostředkovat hrdinu velmi autenticky. Jaké největší přínosy a úskalí v rámci psaní knih vidíte ve Vašem věku? 

Začnu úskalími. Tím největším určitě je, že nemám tolik načteno. Knížky mám sice od dětství moc rád, ale tisíce jsem přečíst nestihl. Nemám třeba odhad, jestli čtenář pochopí nějaké sdělení mezi řádky, nebo jestli naopak nebude napsané dost okatě, jestli někde chybí barvitější popis, nebo naopak plácám věci navíc… Můj věk s sebou také nese stereotypizaci. Když čtete klasika a něco vám není jasné, bádáte, co vám uniklo. Když vám něco není jasné u 19letého kluka, ani vás nenapadne, že je to hlubší myšlenka. Zkrátka „je mladej“. Určitě se nemůžu poměřovat s velikány, ale občas mě mrzí, že lidi čekají young adult vylévání srdíčka, zatímco se mazlím s každým slovem, abych vytvořil skryté metafory.  

Naopak výhodou je autenticita. Snažit se o uvěřitelnou lyriku v románu o mladých lidech je s odstupem nesmírně těžké. Určitě se dá napsat líbivý příběh, román složený ze vzpomínek, nebo rozepsání dávného traumatu, nikdy to ale nenapíšete se vším všudy. Mozek má tendenci přikrášlovat a doba se vyvíjí nesmírně rychle. Proto považuji za ohromnou výhodu, že je Lyceum napsané v tu dobu, kdy jsem byl ve věku postav. Kdybych ho psal dnes, současní prváci by se mi vysmáli, že už se „nechilluje“, ale „feeluje“ a tak dále. To je samozřejmě legrace, ale i takové drobné „faktické chyby“ na autenticitě ubírají. Například kdybych napsal, že si někdo dal v roce 1983 Redbull, ačkoli firma byla založena o rok později, nic moc se příběhu nestane, ale já jsem zkrátka puntičkář!

Lyceum je vaše druhá vydaná kniha, v minulosti jste vydal ještě novelu Vázací motýlek. Jak se stalo, že někdo tak mladý má už na kontě dvě knihy?

Teď už tolik ne, ale dříve jsem býval až nehezky urputný. Někdy dokonce natolik, že se mnou nebylo k vydržení. Když jsem si něco umanul, ani zánik vesmíru by mě neodradil od dobytí vytyčené mety. A tak to bylo i se psaním. Motýlek byla první knížka, které jsem opravdu věřil a za každou cenu jsem chtěl zpětnou vazbu od čtenářů. Tak jsem pro vydání udělal maximum, hlavně, aby to bylo co nejdříve. Když kniha vyšla, reakce byly pozitivní. Věděl jsem tedy, že má cenu psát dál. S Lyceem už to bylo snazší, měl jsem něco na kontě, ale také jsem dvakrát selhal, než jsem se souhrou osudu dostal do Epochy.

Co Vás ke psaní přivedlo? 

Paličatost a věčná nespokojenost. Po tom, co mi maminka dočetla pohádku, jsem jí bombardoval dotazy. „A proč to nebylo takhle? A proč neudělal tamto?“ V každém příběhu mi něco chybělo, něco bych přidal, něco ubral…. A tak jsem začal tvořit příběhy vlastní, hned jak jsem se naučil psát. A od té doby se snažím zlepšovat.

Na křtu se jeden výtisk Vaší knihy vydražil za 12 500 Kč, které následně putovaly jako příspěvek nadaci Národ dětem, konkrétně na projekt 1000 statečných, který financuje výzkum dětské onkologie a hematologie. Jak toto spojení s knihou vzniklo?

Zakladatelku nadace, skvělou Agnes, jsem poznal někdy ve třinácti. Pro školní referát jsem dělal rozhovor s jejím kamarádem, který se v něm rozpovídal i o nadaci. S mým svolením jí potom text poslal a Agnes ho chtěla zveřejnit. Prohodili jsme pár zpráv a já jí během toho slíbil (opět má věčná odhodlanost), že sice ještě peníze nevydělávám, ale až to přijde, budu také, jak říká, „statečňák“. 
Protože slovo dělá chlapa, s první brigádou jsem v patnácti nastavil trvalý příkaz. Za ta léta vím, že Agnes dělá opravdu skvělou věc, proto jsem hledal ještě další způsoby, jak i „chudý student“ může pomoct. Vznikl nápad na dražbu, ve které mě návštěvníci křtu šokovali s částkami, které přihazovali. I když… Třeba to byl hlavně obchodní tah. Možná věří, že jednou první výtisky budou mít hodnotu milionů! Pokusím se je nezklamat (smích).

Kniha má v tuto chvíli mezi čtenáři velmi dobré ohlasy, chystáte se do prostředí školních lavic vrátit i v další knize?

Teprve nedávno jsem si recenze pročítal a byl jsem nadšený. O další knížce nechci moc prozrazovat. Bude směsicí groteskna, nostalgie a zamyšlení nad současností. Pak ještě prozradím, že dokud budu mladý, budu, právě kvůli autenticitě, spíše tíhnout k mladým hrdinům. Nechci být ale věčně autorem knih čistě pro mladé. Tak, jak se budu vyvíjet a zlepšovat, rád bych se posouval, aby moje dílo bylo pestré a hezky mapovalo postup lidského života a přemýšlení.  

Knihu Lyceum pořídíte na našem e-shopu.