Pavel Vodička je historik věnující se politickým, hospodářským a náboženským dějinám Anglie, Skotska a Irska. Jeho nejnovější kniha, Války růží, vyšla v oblíbené edici Polozapomenuté války a autor se s námi podíval na otázky k této mimořádně zajímavé kapitole britských dějin...

Bratrovražedné války, zmizení princů a uzurpátor trůnu, ale také osudová láska a mocenské boje. Války růží si v ničem nezadají s vymyšlenými dramatickými příběhy. Jaká byla ale skutečnost? Na to nám v rozhovoru odpověděl Pavel Vodička, historik, který se problematice britských dějin podrobně věnuje i ve své nové knize.   

IMG_9386Která událost z Válek růží je podle vás tou nejzajímavější? 

Osobně považuji za jednu z nejzajímavějších událostí uzurpaci vlády Richardem, vévodou z Gloucesteru. V prvé řadě zůstává nejasné, co vévodu k takovému kroku přimělo a kdy se definitivně odhodlal zmocnit se koruny. Zda se jednalo o obavy o vlastní budoucnost, nenávist vůči Woodvilleům nebo jen čistě mocenský kalkul, se už velmi pravděpodobně nikdy nedozvíme. Druhý zajímavý moment, který budí dodnes zaslouženou pozornost, pak představuje zmizení princů z Toweru.

Zajímavou osobností své doby byla Alžběta Woodvilleová, která se z vdovy a dcery z méně významného rodu stala anglickou královnou, kvůli níž Eduard IV. přišel o významné spojenectví a málem také o svůj trůn. Podobný příběh okouzlení anglického krále není v britské historii ojedinělý, prakticky o sto let později byl obdobně osudově zamilován i král Jindřich VIII., jehož sňatek s Annou Boleynovou rovněž vyvolal řadu turbulentních událostí. Čím si myslíte, že jsou podobná osudová vzplanutí v britské historii dána? A jak nahlížíte na Alžbětu Woodvillovou Vy? 

Pokud jde o milostná vzplanutí, neměli bychom zapomínat, že i panovníci podléhali stejným vášním jako kdokoli jiný. Na druhé straně nelze upírat obratnost v jednání, kterou prokazovaly jejich osudové ženy. Jak Alžběta Woodvilleová, tak i Anna Boleynová, měly nezanedbatelný vliv na královském dvoře a dokázaly úspěšně prosazovat své zájmy na úkor úctyhodné řady oponentů. Manželství Alžběty Woodvilleové s Eduardem IV. bylo v plném významu toho slova plodné. V podstatě existovaly veškeré předpoklady, aby se stala zakladatelkou královské dynastie Yorků. Události následující po panovníkově nečekané smrti ale zřetelně demonstrovaly úpadek jejího vlivu. Střet s lordem protektorem a posléze králem Richardem III. skončil pro královnu tragicky. Návrat na politické výsluní zůstal pouze jejím toužebným přáním a nic na tom nezměnil ani sňatek dcery Alžběty z Yorku s Jindřichem VII.

Války růží zpracoval ve svých historických hrách také William Shakespeare, které jsou nicméně s ohledem na vládnoucí dynastii Tudorovců značně tendenční. Jaké hlavní rozdíly oproti realitě jsou v těchto hrách zobrazeny? 

Tendenčnost Shakespearových her, které se týkají takzvaných válek růží, zejména pak Tragédie Richarda III., je v mnoha ohledech pozoruhodná. Není zcela jasné, z jakých pramenů dramatik čerpal, respektive jaké zdroje měl k dispozici. V obecné rovině tudorovská éra ale nebyla vůči Richardovi III. nijak přívětivá, neboť nová vládnoucí dynastie ho považovala za uzurpátora trůnu. Pravděpodobně i kvůli tomu se Shakespeare nijak nerozpakoval obvinit posledního panovníka z rodu Yorků ze všemožných zločinů. Mezi ně patřilo například ubodání korunního prince Edwarda z Westminsteru a jeho otce Jindřicha VI., poprava vlastního bratra George, vévody z Clarence, nemluvě o sňatku se svou švagrovou Annou Nevilleovou, kterou posléze otráví kvůli incestním záměrům s vlastní neteří. Notoricky známou „skutečností“ zůstává zosnovaná vražda princů z Toweru. Snaha o co nejpůsobivější vylíčení odplaty za zločiny, které Richard III. způsobil, pak představuje bitva u Bosworthu, v níž hyne jako zbabělec rukou Henryho, hraběte z Richmondu. Obecně lze říci, že Shakespeare nahlíží na události spojené s takzvanými válkami růží příliš zjednodušeně. Zatímco Richard III. ztělesňuje nejhorší zlo, jaké kdy sestoupilo na zem, na jeho protivníky, zejména na Jindřicha VII., zbyla „nudná“ role postav veskrze kladného charakteru.

Jednou z nejznámějších Shakespearových her z tohoto cykly je Richard III., v níž je zobrazena také ikonická bitva u Bosworthu. Jaký vliv měla tato událost na další vývoj Anglie?

V souvislosti s válkami růží můžeme zcela určitě označit bitvu u Bosworthu za ikonickou. Ve skutečnosti ale faktické důsledky pro další vývoj v Anglii nebyly nijak zásadní. Pozitivně lze vnímat především menší napětí mezi příslušníky nobility, které mělo v předchozích letech zásadní podíl na rozvratu monarchie. Relativní vnitřní klid představoval oproti předchozímu období  vítanou změnu. Samotná smrt Richarda III. a konec dynastie Yorků však do životů poddaných příliš nezasáhla. Královská koruna připadla Tudorovcům, kteří v relativně krátké době upevnili svou mocenskou pozici. Jejich vládu z dnešního pohledu můžeme považovat za úspěšnou, přinejmenším v otázce upevnění prestiže a moci ostrovního království.

Boj o moc mezi Lancastery a Yorky trval celá desetiletí, během nichž Anglie vstoupila z vrcholného středověku do nové doby, do renesance. V čem tato změna spočívala? Jak se proměnila společnost či válečné umění?

Sociální změny v Anglii byly součástí širšího procesu transformace středověké společnosti v Evropě. V prvé řadě sílila střední třída reprezentovaná měšťanstvem, jehož obchodní a výrobní aktivity podpořily vznik tržní ekonomiky. Klíčový význam měla církevní reforma v Anglii, která vedla k nastolení svrchovanosti panovníka nad anglikánskou církví. Myšlenky humanismu s důrazem na individualitu ovlivňovaly literární a uměleckou tvorbu. Pokud jde o vojenství, v 16. století se projevil rostoucí význam pěchoty vybavené střelnými zbraněmi a dělostřelectva.

IMG_9689Zarážející na celém konfliktu je zejména krutost, s jakou znesvářené strany přistupovaly ke svým protivníkům. Hrabata, vévodové, následníci trůnu, králové, ti všichni umírali na bojišti nebo na popravčím špalku bezprostředně po bitvě. Jde o extrém nemající obdoby, nebo bychom podobný bratrovražedný boj našli i jinde v Evropě?

Obdobný příklad bychom určitě našli, nemusíme pro něj chodit ostatně daleko. Pokud se začnete seznamovat s dějinami českého knížectví, záhy získáte neodbytný pocit, že naši předkové byli v záležitosti likvidace mocenských konkurentů neobyčejně vynalézaví. Kníže Jaromír by dozajista přisvědčil.

Napsal jste i knihu o anglické občanské válce – Kavalíři, puritáni, kralovrazi –, je ještě nějaké téma z anglických dějin, které Vás láká natolik, že byste o něm chtěl napsat knihu? 

Takových témat by bylo asi víc, nabízí se ale otázka, do jaké míry jsou publikovatelné. Pokud bych si mohl vybrat téma knihy zaměřené na válečnou problematiku, pravděpodobně by se jednalo o normanskou invazi, ale neberte mě za slovo.

Čím si vysvětlujete, že přes veškeré bratrovražedné střety o moc si britská monarchie zachovala tak obrovskou popularitu až do dnešních dnů, kdy jde zřejmě o nejsledovanější monarchii na světě?

Přiznejme si, že popularita je věc velmi vrtkavá, která podléhá především momentálním náladám veřejnosti a dávná historie v ní hraje zcela okrajovou roli. Sotva můžu vynášet nějaké definitivní soudy, ale domnívám se, že Spojené království je pro Brity připomínkou „skvělé minulosti“ jejich impéria, jakkoli můžeme polemizovat o tom, do jaké míry je taková představa oprávněná. Monarchie ztělesněná královskou rodinou představuje nejen záruku jeho soudržnosti, ale i stability a v neposlední řadě konzervativních tradic, k nimž řada Britů stále inklinuje. Pravděpodobně půjde o jeden z důvodu, proč se s ní většina země sama identifikuje.

Knihu Války růží najdete v našel e-shopu.  



V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2024 , Nakladatelství Epocha s.r.o.