V novince Tanec papírových draků posílá Petr Brožovský čtenáře na cestu za pomstou do své domovské Plzně. Co ho k tomu přivedlo a jak se mu ze známého prostředí psalo?

Tanec papírových draků zavádí čtenáře ke speciálnímu policejnímu útvaru ostrých řízků PSZÚ. Kde se vzal první nápad ho vytvořit?

Nemám nejmenší tušení! Možná mi přeskočilo ze všech dračáků a shadowrunu a prostě jsem sednul a napsal pár stránek (honičku s Pham Vanem) bez plánu a hlubší představy o pozadí. Pak jsem si kladl zvídavé otázky a z vlastních odpovědí začal stavět setting a příběh. Zpětně vzato musím přiznat, že nemám páru, kde se PSZÚ vzalo. Bylo zkrátka potřeba, protože Kotleta se crcal s Velkými problémy v malém Vietnamu. Mně se nechtělo čekat a rozhodl jsem se napsat si knížku sám. On ale pak zřejmě trochu zrychlil, protože než jsem to já dopsal, on těch knížek vydal asi 15. Máááááá-góóóóór!

Jak bys knihu shrnul čtenářům, kteří se po ní chystají teprve sáhnout?

Nekorektní humor, střílení, láska, šokující zvraty, nadpřirozeno, všechno to tam je. Jen musíte nejdřív překousnout těch prvních deset stránek o žraní hoven. Láska je až za tím.

Tvoje postavy nejsou žádné křehké květinky a pro ránu nejdou moc daleko. Kterou z nich bys uvítal jako parťáka, co ti bude krýt záda, a koho by ses naopak nebál naštvat a proč?

Z té řekněme ústřednější trojice Mrtvola, Sirka, Týna bych si nejlíp rozuměl se Sirkou. Je mi líto, že je vymyšlený, hned bych s ním šel na pivo. Byli by z nás BFFs. A kdybych ho náhodou naštval, tak on je zas zrzavej, takže bychom si byli kvit. Kdyby nebyl zrzek proti, vzal bych do party i bloncku. Týna je až moc cool na to, aby zůstala doma. Kdybych ale měl trčet na pustém ostrově obsazeném čínskou armádou a soukromými kontraktory, kteří mě chtějí zabít (tedy kdybych se jmenoval Oliver Queen), moje první a jediná volba na parťáka bude Mrtvola. Z toho chlapa jde strach.

Někteří autoři používají své okolí jako vděčný zdroj podnětů. Psal jsi některého z hrdinů podle sebe nebo podle lidí, které znáš?

Čerpal jsem, odkud se dalo. Velká část postav je určitým mixem různých lidí, ať už kamarádů, nebo lidí, co jsem potkal jedinkrát v životě. Problematičtější je, že pár postav se jmenuje jako skutečné osoby. Nejsou to oni, spíš ukradené jméno a pár typových determinantů, ale je těžké je v tom nevidět. Tímto se omlouvám Linxovi, že je vykreslen jako o něco větší vocas než ve skutečnosti, a Shiftymu, že je vykreslen jako o něco menší vocas než ve skutečnosti. Pro ostatní platí beze zbytku: pokud se známe a našli jste se v knize, mýlíte se. Nejste to vy. Ostatně já sám se neztotožňuji s hlavním hrdinou, ale spíš s Doktorem. Co jsem ale vykrádal beze zbytku, byla místa. Od plzeňského Petrohradu přes Břevnov po horský úkryt jsou všechny lokace skutečné a celá kanadská část vznikla ve Vancouveru. Na střední jsem ze zeměpisu skoro propadal a najednou tohle!

Čtenáři i recenzenti tvůj styl přirovnávají ke Kotletovi, Kulhánkovi a Sněgoňové. Jaké autory sám čteš a koho bys jmenoval jako své inspirace?

Čím jsem starší, tím vyhraněnější literární choutky mám. V poslední době tedy louskám zejména českou akční fantastiku, kde mezi mé oblíbence patří Kotleta, Kulhánek, Kopřiva a Drescher. Všichni čtyři zmínění pánové mě určitě ovlivnili. Ke Kristýně Sněgoňové jsem se dostal teprve před pár měsíci a dokonale mi vyrazila dech. Mým velkým vzorem ale vždycky bude sir Terry Pratchett, od kterého jsem se naučil, že cesta je důležitější než cíl. Jeho zápletky například v knihách s Ankh-Morporskou městskou hlídkou nikdy nebyly nijak přehnaně složité, ale něco mě drželo u stránek do šesti do rána. Byla to práce se světem a postavami. Člověk měl pocit, že v té knize je, že je Noby Nóblhóch jeho neortodoxní kámoš. To jsem se snažil v knize reflektovat – aby to nebyla jen jízda z bodu A do bodu B, ale spíše literární roadtrip.

Děj knihy se odehrává na západě Čech, kde sám žiješ. Jak se ti psalo z prostředí města, které dobře znáš?

Bylo to mňam mňam! Příště zapojím víc plzenštiny!

Kromě psaní knih se věnuješ také slam poetry a dokonce držíš titul mistra České republiky. Jak ti tahle zkušenost pomohla při psaní knihy a považuješ psaní za lehčí nebo složitější disciplínu?

Psaní knihy je ve smyslu odhodlání výraznější investice, protože průměrný slam má tři minuty, takže stačí, abych se hodinu soustředil, a text je na světě. Moje kniha má 400 stran. My, co se necháme odlákat každou kravinou, co se kolem šustne, máme problém věnovat takové množství pozornosti jediné věci. Ale jinak to bylo lautr to samé. Nekorektní humor? Check. Snaha šokovat a zaskočit? Check. Nepravděpodobné scénáře? Vymyšlené příběhy? Fantazie na špacíru? Checkity check. Trochu pomohlo i to, že se těch 400 stran nemuselo rýmovat.

Máš při psaní nějaký proces, něco co ti pomáhá dostat se do nálady?

Hudba! Na depresivní pasáže jsem měl Placebo a White Lies, na střelecké pasáže Muse, Limp Bizkit, Guano Apes nebo Rise Against, zbytek vyplňovaly Epic Workout Music Mixy. Ne, že bych cvičil. Jen jsem si pak připadal epicky. Zajímalo by mě, jestli básníci poslouchají při psaní poetie Lyric Workout Music Mixy.

Kde si mohou lidé ulovit tvůj podpis do knížky?

Na Comic-conu připravujeme takovou veselku s mistrem Kotletou. Bude to über-cool.

Kdo nestihne Comic-Con, s tím se uvidíme na Světě knihy. Podepsaný výtisk se taky občas dá vyhrát na instagramu Epochy, takže bych tam hodil očkem. No a Plzeňákům nikdo nebrání, aby se mě pokusili odchytnout v západočeské metropoli!

Kniha zatím sbírá skvělá hodnocení a čtenáři jsou hladoví po další knize. Co dalšího chystáš?

Když už mám hotový setting a kniha skončila tak, jak skončila, byla by škoda ten příběh nedovyprávět. Takže na dvojce už se dělá! A udělám všechno proto, aby byla do roka venku. Inu, a pak mám připravenou akční pecku plnou právníků, magie, duchů a náboženského násilí. Tam budu na domácí půdě. Tedy jako právník. Na to se obzvlášť těším!

Novinku Tanec papírových draků pořídíte na našem e-shopu.