... pronáší v rozhovoru pro Epochu o postavě z Červeného trpaslíka a zároveň i něco o sobě Petr Jaroněk, autor fiktivního historického mýtu Theomachia: Válka bohů. Jaké hrdinné postavy napříč historií uznává a ve které etapě by chtěl žít? A co bohové? Ti přece hrají v jeho moderním historickém románu drsnou partii, tak který z nich je jeho nejoblíbenější? „… abych nedopadl jako Paris při jeho slavném soudu s jablkem a bohyněmi,“ glosuje humorně autor, nemající v úmyslu stranit žádnému z božstev. Všichni bohové, ať už mají v jeho historické fresce relevantní odkaz, nebo ne, jsou pro něho stejně důležití, vždyť tvoří jádro jeho oblíbeného a mytologií prodchnutého mykénského Řecka, zdroje autorovy inspirace. Prozradí vám také, co znamená například Kléos nebo Ménis a jak lze starořečtinou pojmenovat „osud“, anebo snad mykénskou řečtinou? Psaní, v němž se snoubí historie s mytologií, znamená i mnoho dřiny a je třeba si nastudovat celé stohy materiálu, včetně jazykové přípravy. Avšak není třeba tolik vážnosti, vždyť i staří Řekové a jejich bohové měli smysl pro humor. Čemu se rádi s chutí zasmáli? Čtěte v našem rozhovoru a posuďte, jestli by i dnes obstáli se svými vtípky.

---

Petr Jaroněk zaujal v roce 2019 už svým prvotním knižním počinem pod názvem Ospalá slovanská díra, v němž zavedl čtenáře do Zlína, ze kterého sám pochází, avšak ve 13. století se nenarodil, což je doba, do níž historickou fresku prodchnutou magickým a mytologickým světem situoval. Na slovanskou mytologii navázal románem Běsi z temného hvozdu, v němž se časově vrátil o několik desítek let zpět před Ospalou slovanskou díru. Zajímá se o historii, filozofii, lukostřelbu, miluje seriál Herkules s Kevinem Sorbem nebo legendárního Červeného trpaslíka. Vždy ho fascinovala historie a mytologie starého Řecka, o kterou se naplno rozhodl podělit v Theomachii: Válce bohů pojednávající o kolapsu a pádu bronzové doby a mykénské kultury.

Proč jste si pro svou další knihu zvolil jako nosné pilíře právě mykénskou mytologii a historii?

Tohle téma se se mnou táhne tak nějak většinu života. Začalo to v raném dětství možná legendárním seriálem Herkules s Kevinem Sorbem. Pak přišel kreslený Herkules a především nádherná kniha Černé lodě před Trójou, což je jisté převyprávění trójského mýtu od Rosemary Sutcliff – ta kniha pro mě byla v životě hodně přelomová. No a pak to samozřejmě pokračovalo… Kombinace těchto podnětů a něčeho, s čím jsem se už asi narodil, ve mně vyvolalo jistou celoživotní vášeň. Ale nedržel jsem se jen Řecka. Kupříkladu někdy kolem sedmé osmé třídy jsem byl pár let posedlý starým Egyptem, snažil jsem se naučit staroegyptštinu a hieroglyfické písmo. Protože nebyly zdroje, bylo to, jako bych vše musel luštit a znovu objevovat. Později mě zajímala i jiná období a historie, mytologie obecně. Nakonec jsem se ale vždy vrátil k tomu Řecku.

Řeckou mytologii vytěžují mnozí autoři, co přináší k tomuto tématu nového právě Theomachia?

Nejde o nějaký retelling. Je to poměrně velkotonážní román pojednávající o kolapsu a pádu bronzové doby a mykénské kultury v Řecku, který má podobu fiktivního mýtu – jakéhosi třetího dílu k Iliadě a Odyssei po třech tisících letech. Je psaný jako moderní historická fantasy, ale s velkými vazbami na tato díla. Nic podobného v naší zemi – pokud vím – nevzniklo. V zahraničí toho taky není moc. Žánrovou podobnost bych hledal třeba u Gemmellovy Trójské ságy. Taky klasika Zlaté rouno od Gravese mi byla vždy velkou inspirací. Ale ještě bych vyzdvihl Achilleovu píseň od M. Millerové. Chtěl jsem vždy napsat román jako Theomachia, ale obával jsem se, že nebude nikoho zajímat. Že doby Gravesů a Zlatých roun jsou pryč. Achilleova píseň mě velmi motivovala, protože je to moderní román propojený s řeckou mytologií. Dnes jsem rád, že jsem na Theomachii sebral odvahu. Už jen proto, že byla velká výzva to napsat a těší mě, že jsem to zvládl. Navíc v tomto tónu hodlám (aspoň chvíli) ve své tvorbě pokračovat.

Z jakých jste čerpal pramenů? Co si autor fiktivního historického mýtu musí vše nastudovat, aby byl s výsledkem spokojený?

Hromady knih a ještě mnoha- a mnohanásobně větší hromady historických studií a prací. Z 99 % v angličtině, protože v češtině je zdrojů minimum. Naštěstí (pro můj byt a rodinu, která v něm žije) jde vesměs o elektronické hromady. Theomachia je však stále především fikcí, beletrií. Kulisy vycházejí z reálií, ale děje a postavy jsou smyšlené (či mytologické, ale v knize hrají vlastní, nové role). Nicméně dal jsem dohromady i knihu o mykénském Řecku, která už je čistě faktografická. Chtěl jsem tak ulevit tomu vnitřnímu – i vnějšímu – tlaku informací a trochu si vše po těch letech studia sesumírovat. Věnuji se v ní obšírně i otázce historicity trójské války, ale taky různým aspektům života mykénských Řeků. V současnosti se ji snažím upíchnout.

Theomachia: Válka bohů obsahuje mnohé řecké výrazy (psané pro čtenáře latinkou) a slovníček termínů, proč jste se rozhodl zrovna pro starořečtinu? A jak dlouho se jí věnujete? A máte nějaká oblíbená řecká slova, která vámi rezonují?

Nevěnuju se starořečtině nijak systematicky. Navíc je třeba rozdělit klasickou starořečtinu a mykénskou řečtinu, která měla i vlastní písmo – slabičné lineární písmo B. Aby to nebylo příliš jednoduché i klasická stará řečtina má mnoho podob. Jazyk pomyslného Homéra je jiný než jazyk třeba Aristotela. No nic, nebudu do toho zabrušovat, abych nemusel složitě vybrušovat. Ale jsou slova, která mají velkou sílu a obrovský význam pro řeckou duši. Kleós (sláva), Timé (čest), Hybris (zhoubná pýcha), Ménis (zničující nenávist, hněv), osud… pro ten je hned několik výrazů s různými významy. Moira, Kér, Ananké – všechny mají i své božské zosobnění. O těchto tématech je i Iliada. A využívám je i v Theomachi.

Jací jsou vaši oblíbení bohové a proč právě oni? 

Hm, abych některého neurazil a nedopadl, jako Paris při jeho slavném soudu s jablkem a bohyněmi. Určitě lze ale zmínit Dia, mocného, moudrého, silného a tvrdého vládce. Zářivý Apollón je taky úžasný a pak samozřejmě třeba Hérakles, který se dočkal apoteózy a stal se Olympanem. Prastará bohyně země Gaia a její nebeský ex-manžel Úranos… a tak dál.

A když už jsme u těch oblíbenců, které historické postavy máte rád a čím by se z jejich života mohl dnešní člověk inspirovat?

Nejsem fanouškovský typ. Spíš mě zajímá odkaz a dílo než konkrétní osoba. U Homéra ani nevíme, jestli existoval coby jedinec, ale jeho dílo je věčné. Totéž platí, aspoň podle některých teorii, třeba u Shakespeara. Osobně mě hodně ovlivnilo i dílo třeba stoiků – Epiktéta, Seneky. I když vlastně přece jen… podobně jako Rimmer obdivuji i mnohé slavné vojevůdce. Hrdinného Leonida, Alexandra Velikého, Caesara a tak dál. Je mimochodem zajímavé, že z mykénské éry neznáme jedinou historickou řeckou postavu. Ani jednu neznáme na sto procent, jediného krále či vojevůdce. Překvapivě, vzhledem k povaze záznamů v lineárním písmu, známe jménem mnohem více řadových úředníků. Paradoxně nám víc dějepravných náznaků zanechaly o mykénském Řecku Chetité. Některé postavy z chetitských textů, třeba piráta Piyama-Radua či válečníka Attarissiya, spojujeme s mykénským Řeckem. Někteří hledají jejich spojitost třeba i s mytickým Achilleem a Átreem.

Jaká další etapa lidských dějin, a vlastně možná nejen jejich, vás baví? A láká vás něco z toho natolik, že byste o tom chtěl napsat další knihu? Nebo byste chtěl prozkoumat třeba nějaký úplně jiný žánr?

Určitě je možné a pravděpodobné, že se v knihách pustím i do jiných a dalších období. Možná to bude starý Egypt nebo něco úplně jiného. Nic nevylučuju. A jistě bych chtěl zabrousit i do jiných žánrů. Čistá fantasy, lehká sci-fi, třeba i thriller nebo leccos jiného. Kdo ví…

Napadlo vás někdy, že byste chtěl v nějaké epoše (hehe, mrkmrk :D) lidských dějin žít? Ne jen se do minulosti podívat, ale vybrat si, podobně jako Doktor Emmett Brown, své období?

Tak nabízí se ono Řecko v bronzové době, i když jsem s tím už ohraný. Kdybych toho mohl procestovat víc, jistě bych se mrkl na dinosaury, pak do antiky a jiných starověkých říší, možná bych neodolal ranému středověku nebo i tomu vrcholnému. Kdysi mě bavilo i období třicetileté války. Ale tam to někde končí, ještě tak Napoleon nebo sem tam něco z 19. století, ale ten zbytek dějin už, jak se říká, nemá vejšku.

Kdy nacházíte čas na psaní a jak váš tvůrčí proces vypadá? Máte nějaké spisovatelské rituály?

Rituály nemám a čas na psaní (tedy to „knižní“, protože jinak mě psaní i živí) nacházím čím dál hůř. Víc práce, víc dětí. A nejen čas chybí, ale i energii a odhodlání, motivace. Přesto mám pořád něco rozepsané a i leccos v šuplíku. Čili problém s produktivitou u mě přes všechny překážky úplně nehrozí. Theomachii jsem dopsal už před pár lety. Ta pauza od poslední knihy tedy nevznikla mou vinou, ale v důsledku okolností (ztížené podmínky za covidu, hledání nakladatele). Například mám ještě v záloze i jednu hotovou slovanskou fantasy, do třetice k mým prvním dvěma knihám. Třeba se někdy dostane ven. Teď píšu parádní věc, která mi pomohla překonat jistou krizi, kdy jsem několik rozepsaných románů odložil na neurčito. Doufám a věřím, že toto se mi podaří dokončit a snad i vydat.

A nakonec něco na odlehčení. Stala se při psaní Theomachie nějaká vtipná událost, která vás jen pobavila, nebo třeba měla nakonec i nějaký vliv na finální podobu knihy? A když nad tím tak přemýšlím, jak na tom byli staří Řekové s humorem? Znáte nějaký dobový vtip?

Knihu jsem dokončil už před pár lety, takže si dávno nic nepamatuju. Zajímavé čerstvé zážitky přinesla poslední (ale moje první) veřejná akce – autogramiáda na zlínském festivalu filmů. Třeba jeden velmi starý pán se mě snažil přesvědčit, že jsem jeho učitel angličtiny. Pak se to celé trochu zvrhlo v menší pivní slavnost. Asi budu na takové akce chodit častěji. A Řekové na tom s humorem byli jistě dobře. Přímo v knize je zakomponovaný jeden autentický starořecký vtípek. Řekové se rádi smáli třeba postiženým lidem – to už by dnes ne každý ocenil –, ale taky „školeným blbcům“, buranům… měli rádi satiru a parodie. Tou je i známá Žabomyší válka parodující Iliadu. I jejich bohové byli veselé kopy. Neustále do sebe lili na Olympu víno a smáli se Héfaistovi, který kolem nich pokulhával.

---

---