19.-20. století – Nakladatelsví Epocha

Pod vycházejícím sluncem

AdminMichal — Mon, 02 Apr 2018 22:00:00 +0000

Tato publikace se zabývá otázkou průběhu, vývoje a proměnlivosti korejsko-japonských vztahů v 19. a 20 století s odkazem na rozvoj vzájemného postoje v 21. století. Mapuje jak samotné počátky oboustranného působení japonských ostrovů a Korejského poloostrova, tak vývoj diplomatických vztahů, k jejichž významné proměně došlo v druhé polovině 19. století v souvislosti s restaurací Meidži v Japonsku. Rychlá modernizace japonských ostrovů a orientace se na západní hodnoty vedla k následným sporům s ostatními asijskými státy a k zhoršení diplomatických vztahů s Koreou. Vzájemná nevraživost postupně vygradovala v násilné otevření Koreje světu skrze Kanghwaskou smlouvu v roce 1876 a v postupnou okupaci Korejského poloostrova. Japonská nadvláda pro Koreu znamenala v mnoha ohledech změnu, jež se projevila i po její liberalizaci po druhé světové válce. Jak v důsledku dozvuků japonské okupace, tak působením studené války došlo k rozdělení doposud jednotného národa na dva samostatné státy, jejichž postoj se ke světu a k Japonsku jako takovému diametrálně odlišuje.

František Mareš

AdminMichal — Sun, 10 Dec 2017 23:00:00 +0000

Kniha pojednává o životě, díle, vědecké práci, myšlenkových sporech a v neposlední řadě zejména o vlivu významného fyziologa a filosofa Františka Mareše na český intelektuální život konce devatenáctého a první třetiny dvacátého století. František Mareš byl významným představitelem kritiky českého pozitivismu, stoupencem i kritikem Immanuela Kanta, obhájcem vitalistického pojetí života a jako fyziolog s výraznou inklinací k filosofii aktivně a nepřehlédnutelně vstupoval do celé řady polemik s širokým obsahovým zaměřením – od sporu o pojetí Kantovy filosofie či obhajoby práce pražského fyziologického ústavu až po spor o Rukopisy. Kniha v neposlední řadě připomíná Františka Mareše jako významného českého akademického funkcionáře – dvojnásobného rektora Karlovy Univerzity a trojnásobného děkana lékařské fakulty. Do příloh knihy jsou zařazeny zejména Marešovy dosud nepříliš známé novinové a časopisecké příspěvky dokreslující názory tohoto významného českého filosofujícího fyziologa.

Kniha vychází v roce 160. výročí Marešova narození (20. 10. 1857) a 75. výročí jeho úmrtí (6. 2. 1942).

Čas kongresů a tajných společností

AdminMichal — Sun, 12 Nov 2017 23:00:00 +0000

Období od Napoleonova pádu do revoluce 1848 výrazně poznamenal Vídeňský kongres, na němž se vládcové starého kontinentu rozhodli upravit evropské poměry, zaručit Evropě mír a vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon. Zárukou tohoto pořádku byly ve většině zemí policejní režimy kontrolující jakékoli projevy opozice. Opozice se proto musela skrývat v ilegalitě a zvolila cestu tajných společností, spolků a sekt, které si vzaly za cíl podkopat a likvidovat stávající režim. O takovýchto společnostech později vznikala řada legend. Jednou z nejrozšířenějších byla revoluční společnost karbonářů (carboneria), která vznikla v Itálii.
Přestože evropské vlády a jejich policejní aparáty stíhaly členy revolučních organizací tvrdými tresty (smutně proslulým vězením se stal například brněnský Špilberk), podařilo se jim v několika zemích uskutečnit úspěšné státní převraty a udržet se po kratší či delší čas u moci.
Aby mohly čelit nebezpečí revoluce kolektivně, založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví známé jako Svatá aliance. Její členové se v případě potřeby scházeli na mezinárodních diplomatických kongresech, které hledaly řešení v okamžiku, kdy revoluční výbuch ohrozil evropský status quo. Konaly se např. v Cáchách, Opavě, Lublani a ve Veroně. Končily zpravidla kolektivním rozhodnutím potlačit ohniska vzpoury vojenským zásahem.

Vývoj samosprávy v Přerově v letech 1861–1914 a fenomén školství

AdminMichal — Wed, 15 Mar 2017 23:00:00 +0000

Cílem publikace Vývoj samosprávy v Přerově v letech 1861–1914 a fenomén školství je postihnout aktivity dvou nejvýznamnějších politických stran v Přerově druhé poloviny 19. a počátku 20. století – tj. staročechů a mladočechů, a to na pozadí vývoje zdejší samosprávy. Přerov reprezentoval jednu z mála městských entit na Moravě, kde v komunální politice od počátku obnovení konstitučního života v habsburské monarchii v únoru roku 1861 dominovaly české politické strany. Tato skutečnost rovněž výrazně ovlivnila podobu zdejšího školství, jehož formování, struktuře a proměnám je v kontextu činnosti přerovské samosprávy v publikaci věnována dílčí pozornost.

Neprodejný titul – vydáno pro potřebu Pedagogické fakulty UP

Historické drama volyňských Čechů

AdminMichal — Mon, 13 Apr 2015 22:00:00 +0000

Již bezmála jedno a půl století se odehrává nevšední příběh volyňských Čechů, příběh plný nadějí, dramatických zvratů, hrdinství i tragédií. Nalezneme v něm osudy lidí i vesnic, které vlastníma rukama vybudovali a přivedli k rozkvětu, aby pak ve zlých dobách výsledky své práce s nemalým úsilím znovu a znovu hájili. Mnohé osobnosti z této významné krajanské komunity, dodnes na Ukrajině žijící, stály u samých počátků prvního i druhého československého odboje v zahraničí. Tisíce volyňských Čechů bojovaly a umíraly se zbraní v ruce za obnovu samostatnosti a svobodu své původní vlasti. Řada z nich se do ní také po druhé světové válce vrátila s perspektivou nových začátků, avšak jejich plány záhy přervala násilná kolektivizace.
Autor ve svém vyprávění spojil fundovaný pohled zkušeného historika a zároveň člověka, který mnoho volyňských Čechů osobně dobře poznal a mohl tak využít jejich svědectví.

Krvavá cesta k Sarajevu

AdminMichal — Tue, 11 Aug 2009 22:00:00 +0000

Na konci července 1914 podepsal František Josef I. manifest Mým národům, který byl jakousi dvojtečkou před čtyřletým infernem světové války. V té chvíli mohl bilancovat svou více než pětašedesátiletou vládu (1848–1916), ve které se začalo naplňovat závěrečné dějství osudů trůnu habsburského. František Josef nebyl idylickým vládcem, jak se jej snaží líčit milovníci historie rakousko-uherského mocnářství, ani karikovaným „starým Procházkou“, kterou mnozí čtenáři převzali z Haškova Švejka.
Obyvatelé „Evropy tančící valčík“ ve druhé polovině dlouhého 19. století zažívali války i osobní tragédie, které se nevyhýbaly ani vznešeným vládnoucím rodinám. František Josef si mohl právem povzdechnout, že ničeho nebyl ušetřen.
Na počátku roku 1853 ohrozil jeho život atentát, který spáchal maďarský krejčovský tovaryš János Libényi; život jeho mladšího bratra Ferdinanda Maxmiliána skončil před hlavněmi pušek mexických republikánů (1867); následník trůnu korunní princ Rudolf spáchal za skandálních okolností sebevraždu (1889); a císařovnu Alžbětu (Sissi) zavraždil italský anarchista (1898). Jeho vražedný útok byl jen jedním z článků dlouhého řetězu atentátů na korunované hlavy i významné politiky, které vroubily cestu vedoucí k Sarajevu. Atentát bosenských mladíků z června 1914, jehož obětí byli následník rakouského (a českého) trůnu František Ferdinand d´Este a jeho manželka Žofie Chotková, se stal bezprostředním signálem k otevření cesty ke světovému válečnému konfliktu, v němž se naplnil osud trůnu habsburského.

Don Carlos a ti druzí

AdminMichal — Thu, 18 Sep 2008 22:00:00 +0000

Tato procházka novodobými španělskými dějinami nabízí čtenáři poutavý příběh jedné významné evropské panovnické dynastie, která přes všechno vynaložené úsilí nikdy oficiálně na královský trůn neusedla. Přesto její příznivci a stoupenci, tzv. karlisté, poznamenali moderní španělskou historii zcela nepřehlédnutelným způsobem. Jejich projekt „návratu do starých zlatých časů“ se s vizemi španělských liberálů a zastánců moderního kapitalismu střetne v několika značně krvavých a destruktivních občanských válkách, jakož i v nespočtu menších, násilných i politických konfliktů. Karlistické války však v mnoha ohledech překračovaly geopolitické hranice Pyrenejského poloostrova, mezi válečníky obou stran se nacházely stovky a tisíce bojovníků ze všech koutů Evropy, karlisté zase na oplátku pomáhali různým obráncům „starých pořádků“ po celém kontinentu. I když jej po debaklu ve třetí válce (1876) mnozí pohřbívali, karlismus dějiny Španělska a Evropy neopustil ani ve 20. století. Karlističtí vojáci nazývaní requetés významným způsobem dopomohli k vítězství frankistickému táboru v tragické občanské válce z let 1936–39. A karlističtí pretendenti madridského trůnu budou svými ambicemi a požadavky španělského caudilla „obtěžovat“ až do jeho smrti a rozpadu diktatury. O tom všem je tato kniha, první rozsáhlá práce na téma karlismu v českém historiografickém prostoru.