Přestože většinu kariéry působil jako záložník nebo stoper, stal se členem Klubu ligových kanonýrů, neboť vstřelil v nejvyšší soutěži 130 gólů – 106 v Československu, 24 v Rakousku. Když do společnosti nejlepších kanonýrů vstoupil, byl prvním, komu se to podařilo, přestože nebyl útočníkem.

V lize poprvé nastoupil za Teplice v září 1967, kdy mu bylo sedmnáct, a končil v červnu 1983 v Bohemians, které jako kapitán přivedl k jejich jedinému titulu. Poté odešel do Rakouska, kde svůj poslední zápas v nejvyšší soutěži hrál na jaře 1988 v bezmála osmatřiceti letech. V každém mužstvu patřil k oporám. Téměř nikdy nezklamal, navíc měl velkou autoritu u spoluhráčů a pro mnohé byl vzorem.

Dvakrát se stal mistrem Evropy. Nejprve v kategorii do 18 let, poté do 23 let. Jenom zranění ho připravilo o třetí titul v Bělehradě v roce 1976. Sice výrazně přispěl k postupu z kvalifikace přes Anglii a Portugalsko, ale na závěrečný turnaj nejel. Smůla o to větší, že několik let si bez něj nešlo tým představit. I když už s tím nikdo příliš nepočítal, po pěti letech se do reprezentace vrátil, pomohl vybojovat postup na mistrovství světa a zahrál si i na samotném šampionátu v roce 1982 ve Španělsku.

V knize, která popisuje jeho kariéru i soukromý život, se vrací ke všemu podstatnému, co ve fotbale zažil. Líčí začátky v rodných Košťanech, první ligové zkušenosti v Teplicích, vojnu v Dukle, roky v Bohemians, triumfy i pády v reprezentaci, angažmá v Rakousku i to, proč se stal trenérem. Atraktivní jsou pasáže o spolupráci s osobnostmi, jakými byli reprezentační trenér Václav Ježek a především trenér Bohemians Tomáš Pospíchal.

Knížku, která obsahuje i podrobné statistiky, dal dohromady novinář Petr Nečada. O zlaté éře Bohemians, jejíž pevnou součástí byl Přemysl Bičovský, napsal předtím knihu Mistři z Ďolíčku. 

Přestože většinu kariéry působil jako záložník nebo stoper, stal se členem Klubu ligových kanonýrů, neboť vstřelil v nejvyšší soutěži 130 gólů – 106 v Československu, 24 v Rakousku. Když do společnosti nejlepších kanonýrů vstoupil, byl prvním, komu se to podařilo, přestože nebyl útočníkem.

V lize poprvé nastoupil za Teplice v září 1967, kdy mu bylo sedmnáct, a končil v červnu 1983 v Bohemians, které jako kapitán přivedl k jejich jedinému titulu. Poté odešel do Rakouska, kde svůj poslední zápas v nejvyšší soutěži hrál na jaře 1988 v bezmála osmatřiceti letech. V každém mužstvu patřil k oporám. Téměř nikdy nezklamal, navíc měl velkou autoritu u spoluhráčů a pro mnohé byl vzorem.

Dvakrát se stal mistrem Evropy. Nejprve v kategorii do 18 let, poté do 23 let. Jenom zranění ho připravilo o třetí titul v Bělehradě v roce 1976. Sice výrazně přispěl k postupu z kvalifikace přes Anglii a Portugalsko, ale na závěrečný turnaj nejel. Smůla o to větší, že několik let si bez něj nešlo tým představit. I když už s tím nikdo příliš nepočítal, po pěti letech se do reprezentace vrátil, pomohl vybojovat postup na mistrovství světa a zahrál si i na samotném šampionátu v roce 1982 ve Španělsku.

V knize, která popisuje jeho kariéru i soukromý život, se vrací ke všemu podstatnému, co ve fotbale zažil. Líčí začátky v rodných Košťanech, první ligové zkušenosti v Teplicích, vojnu v Dukle, roky v Bohemians, triumfy i pády v reprezentaci, angažmá v Rakousku i to, proč se stal trenérem. Atraktivní jsou pasáže o spolupráci s osobnostmi, jakými byli reprezentační trenér Václav Ježek a především trenér Bohemians Tomáš Pospíchal.

Knížku, která obsahuje i podrobné statistiky, dal dohromady novinář Petr Nečada. O zlaté éře Bohemians, jejíž pevnou součástí byl Přemysl Bičovský, napsal předtím knihu Mistři z Ďolíčku. 

Autor zpracoval podstatné údaje o hlavních představitelích tohoto uskupení a porovnal je s desítkami významných osobností různých národů. Poté, co průběžně zodpověděl mnohé dílčí otázky, označil Druhou vídeňskou lékařskou školu za uskupení světově významné a originální. Hlavní osobnosti, kterými byli profesoři Karel Rokitanský, Josef Škoda, Ferdinand Hebra, Josef Hyrtl a Jakob Kolletschka, spolu s dalšími spolupracovníky i významnými následovateli výrazným způsobem zasáhli do tehdejších poměrů v medicíně, zprvu ve Vídni a zanedlouho i v Evropě a ve světě. Každý z nich přispěl k progresivnímu posunu svého oboru a společně nastartovali interdisciplinární spolupráci v lékařství. Jejich moderní reformy jak na Vídeňské univerzitě, tak i v jejich jednotlivých lékařských oborech, se staly vzorem pro tehdejší lékaře v Evropě a ve světě. Tam také, vedle uznání domácího, myšleno v rámci habsburské monarchie, dosáhli významného uznání a poct. Autor se pokusil alespoň stručně zasadit dílo těchto osobností do dobového kontextu a do kontextu tehdejší úrovně lékařských věd.  

Reprezentanti Druhé vídeňské lékařské školy zanechali velmi bohatý odkaz pro budoucí generace lékařů a vědců. Někteří z nich nejednou překročili hranice svého oboru i směrem do oblasti kulturní, hospodářské, filozofické i politické. Pro všechny tyto úspěchy, které jsou i v dnešní době respektovány ve světě, což dokládá použitá zahraniční bibliografie z posledních desetiletí, si tato škola a její reprezentanti zaslouží rovnocenné postavení po boku jiných velkých osobností českého národa v 19. století. Toto tvrzení se může stát inspirací pro další historická bádání.  

Na poli medicíny pak nedocenění čeští velikáni patří mezi velmi významné osobnosti celé její historie a zcela jistě si proto zaslouží další zájem badatelů. Tento zájem se zatím v české historiografii jeví spíše jako okrajový.

Publikace je rozdělena do tří svazků vydaných exkluzivně v souhrnném papírovém boxu. Samostatně neprodejné.

KNIHA 1

Jak svět přichází o (fotbalové) básníky: 

Osudy fotbalistů, stejně jako je tomu o ostatních lidí, souvisejí se společensko-politickým děním. Jsou odrazem veškerého společenského dění, ale u sportovců je dopad většinou – následkem jejich obecně zvýšené popularity – viditelnější. Často i bolestivější. Další dopad má většinou nepříjemné a tragické vyústění a vede k životu v ústraní, nebo dokonce k společenské likvidaci. Pro ilustraci si stačí pouze vyjmenovat to, co provázelo osudy fotbalistů prezentované v tomto dílu: zranění, která vedou ke skončení slibně se rozvíjející kariéry, emigrace 1948 a 1968. Zahraniční angažmá v období, kdy se nikomu rozhodně nechtělo – především v padesátých letech – vracet do nepříjemného a omezujícího domácího prostředí. Další důvody zanechání kariéry fotbalisty jsou rovněž prozaické, kdy se dotyčný zhlédl ve zcela jiném prostředí, třeba i uměleckém či vědeckém, a vydal se na jinou cestu popularity. Pro jiné byl tím rozhodujícím momentem zmaru pobyt v koncentračních táborech, ve vězeních z politických důvodů, kdy se již fyzicky a duševně zlomeni nemohli věnovat svému milovanému sportu – fotbalu.

KNIHA 2

Všichni dobří (fotbaloví) rodáci: 

Až čas někdy ukáže, jak se společnost, někdy i nejbližší okolí, může velice mýlit ve schopnostech a možnostech daného jedince – fotbalisty. Až pobyt v jiném prostředí, v zahraničí, dodá danému jedinci sílu a možnost rozkvětu jak společenskému, tak i odbornému. Hráči i trenéři, kteří doma rozhodně nebyli těmi hvězdami, těmi „proroky“, najednou v cizím prostředí rozkvetli v plné kráse a při intenzivní pracovitosti a kázni se dočkali a stali se těmi oslavovanými. A to častokrát bez toho, že by se o nich doma vědělo a je jedno, zda z důvodů programově udržovaného „politického zapomnění“. I zde u řady fotbalistů byla hlavním motivem častokrát emigrace ať již fotbalistů samotných, či jejich potomků, kteří se v jiném prostředí vypracovali v kvalitní hráče, ale s kořeny v Československu. Zde není možno zapomínat ani na děti těch fotbalistů, dříve spoluobčanů, kteří byli po druhé světové válce zařazeni do nuceného odsunu do Německa.

KNIHA 3

Cesta do hlubin (fotbalové) duše:

Tragické osudy hráčů, kteří trpěli psychickými problémy z různých důvodů, ať již rodinných či z nevydařených partnerských vztahů. Osudy těch, kteří ke svému životu nutně potřebovali alkohol, drogy nebo je zcela ovládla chorobná závislost na jakémkoliv druhu gamblerství. A je zcela jedno, zda proti nim stál „jednoruký bandita“ polykající jejich výdělky a úspory z fotbalové činnosti, nebo se věnovali přespříliš sázení s tím, že „jednou to přece musí vyjít“. Nevyšlo to nikdy a důsledkem byl dobrovolný odchod z tohoto světa. K těmto se jistě řadí i osudy těch, kteří psychicky nezvládli, byť se o to jejich široké okolí snažilo, situaci, kdy byli pod obrovským tlakem médií, vedení svých klubů nebo jen svých partnerek. A když se k psychickým problémům navíc přidá řešení vzniklého napětí nadměrným požíváním alkoholu v kombinaci s jinými návykovými látkami, poté bývá cesta do pekel rychlejší, ale především nezvratná. A cesta do normálu je nesmírně těžká, někdy i nemožná. A to vše k malé radosti nejbližších, včetně široké obce fotbalových příznivců.

Z této autobiografické zpovědi vyrůstají tři samostatné příběhy, tři povídky, které se jako liány obtáčejí kolem kmene vyprávění a jsou s ním propojeny slokami drsně pravdivé poezie. Není však jisté, co z těchto linií je liána a co kmen; jsou do sebe vrostlé a je těžké je od sebe oddělit.

Záměrem autora je proto přiblížit tuto dnes již prakticky neznámou a zapomenutou osobnost, která patřila koncem 19. a počátkem 20. století ke koloritu významné české vlastenecké a intelektuálské společnosti.

Předmluva prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc.
Překlad Tereza Dvořáková