Proč celý svět zná Alžbětu Báthoryovou, zatímco její českou předchůdkyni nezná nikdo? Jak je možné, že zavražděného zbojníka, hrdinu románů 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak strašlivou historii skutečné předlohy hraběte Draculy ukrývá českokrumlovské podzemí? Na čem ztroskotal pokus českých fašistů předběhnout Hitlera a převzít u nás moc dřív, než se to podařilo v Německu? Proč se středobodem českého protinacistického odboje staly obložené chlebíčky? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.

Už mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že náhody na světě neexistují. První kniha byla o záhadách kriminalistiky. Jenže ne všechny případy, které jsem zpracovával, se do této škatulky vejdou. Kriminálem to smrdělo mockrát, nicméně spíš než na mrazení v zádech přijde, jsem při probírání nevěřícně vrtěl hlavou a bavil se představou, jak se aktéři kvůli mému nežádoucímu šťourání obracejí v hrobech. (z předmluvy autora)

„Podvodníků zná naše historie spousty. Stejně tak máme v naší historii spousty válečných zločinců, kteří přes své činy trestu unikli. A známe i mnoho ̦obyčejnýchʻ vrahů, jimž se podařilo uniknout spravedlnosti. Ale příběh válečného zločince, úkladného vraha, který nejenže hned dvakrát uniknul popravě, ale podvodem vylákal nejvyšší státní vyznamenání od samotného prezidenta republiky, ten se v naší historii moc nevidí.

K případu Jiřího Skomarovského, alias Grigorije Jermolenka, jsem se dostal při natáčení reportáže o sériovém vrahovi Huberu Pilčíkovi. Spisovatel Emil Hruška ve své knize Převedu vás… Na onen svět pojednal kromě Pilčíka i příběh karlovarského démona, jehož věhlas se sice v městě samotném v té době takřka dotýkal hvězd, nicméně jeho skutečný osud je dodnes obestřen tajemstvím. S Emilem Hruškou stojíme na kraji Karlových Varů u výstavní vilky, která je s osudem zdejšího fantoma spojena…“