Ještě pár odpovědí

AdminMichal — Mon, 07 Nov 2011 23:00:00 +0000

Na podzim 2009 vyšla memoárová kniha Lubomíra Štrougala Paměti a úvahy, v níž autor vylíčil svůj život a působení ve vrcholné politice ČSSR.
Tato kniha zaznamenala velký úspěch a na autora se snesla sprška dotazů. Obraceli se na něj pamětníci i nepamětníci, žádali, aby některé problémy vysvětlil přesněji, aby odložil diplomatické rukavice při hodnocení konkrétních lidí, aby vyslovil, co si vskutku myslel – a myslí dnes. A tyto ohlasy autora přiměly, aby se za svou politickou dráhou ohlédl ještě jednou a zodpověděl otázky týkající se práce vlády ČSSR zejména v době tzv. normalizace, klíčových událostí té doby a osobností, s nimiž se setkával a spolupracoval, a aby se zamyslel nad výsledky i nezdary při budování socialismu. Odpovědi na množství otázek se postupně rozšiřovaly i do dalších témat, protože L. Štrougal chtěl nejen vyhovět čtenářům, ale vyjádřit se k i tématům, která jsou mimo jeho politickou kariéru – takže je tu například i jeho rozsáhlé zamyšlení nad souvislostmi a pozadím převratných událostí roku 1989 a kniha vrcholí velmi aktuální úvahou nad stavem České republiky.
Názory bývalého předsedy vlády zaznamenal publicista dr. Zdeněk Jirků a doplnil je pěticí vzpomínkových zastavení, v nichž se k politickému, ale především hospodářskému dění za „Štrougalovy éry“ vyjadřují členové „jeho vlády“ L. Gerle, F. Langer, V. Ehrenberger, M. Toman, ale i představitel nepolitické sféry – F. Čuba, předseda proslulého Agrokombinátu Slušovice. Jejich rekapitulace úspěchů i neúspěchů plasticky dokresluje obraz společenského a ekonomického vývoje Československa v době, kdy byl jeho premiérem dr. Lubomír Štrougal.

Paměti a úvahy

AdminMichal — Wed, 09 Dec 2009 23:00:00 +0000

Vzpomínky a úvahy dlouholetého vysokého funkcionáře Komunistické strany Československa a předsedy československé vlády přinášejí osobní svědectví, jakých není v naší současné politické literatuře mnoho. Historik si nad tímto textem opraví či potvrdí svá zkoumání, pamětník připomene vlastní život s jeho světlými i temnými stránkami, mladý zájemce o historii objeví pohled přímého účastníka událostí, které pomalu přikrývá čas.
Jedno je však nejdůležitější – autor se rozhodl veřejně popsat svůj dlouhý politický život, své postoje a stanoviska ve složitých poměrech poválečného Československa a neskrývat se při tom za anonymní stranické a státní dokumenty, za „kolektivní“ hlas doby. Tím se také veřejně hlásí ke své odpovědnosti za vlastní kroky a rozhodnutí.
Paměti politiků nejsou zpravidla vědeckými dokumenty. Osobní sympatie a antipatie, hořkost i hrdost, touha po uznání i obava ze zlomyslných dezinterpretací vždy provázejí podobné knihy. Text Lubomíra Štrougala má však v našich podmínkách ještě jednu zvláštnost – zčásti nahrazuje nepochopitelně chybějící vědecky zpracované monografie předních představitelů Československa po r. 1948. Autor však podobnou ambici neměl. Chtěl, jak z textu vyplývá, přispět k diskuzi o moderních dějinách této země a jejich souvislostech.
Přitom se mu podařilo zaujmout i čtenáře „neodborníka“, protože nabízí přímý pohled na život a události doby, kterou si miliony lidí ještě velmi dobře pamatují.

Lubomír Štrougal – Nakladatelsví Epocha

Ještě pár odpovědí

Paměti a úvahy