raný novověk – Nakladatelsví Epocha

Války růží

AdminMichal — Wed, 09 Jun 2021 22:00:00 +0000

Vláda Jindřicha VI. (1422–1461) z lancasterské větve dynastie Plantagenetů vyústila v jeden z nejničivějších konfliktů, jaký se kdy odehrál na území ostrovního království. Autorita panovníka se ocitla v hlubokém úpadku, ambice mocných aristokratických rodů rozdělily Anglii, v zemi zavládl chaos a faktické bezvládí. V roce 1461 královská koruna spočinula na skráních Eduarda, hraběte z March, potomka starobylého rodu Yorků. Trvalo však téměř deset let, než Eduard IV. dosáhl rozhodného úspěchu v bitvách u Barnetu a Tewkesbury, a triumfálně tak završil své vítězství. Lancasterové byli zničeni. Třebaže v Anglii zavládl opět řád a stabilita, touha po královské koruně zasela rozkol mezi příslušníky vládnoucí dynastie. Po smrti Eduarda IV. se znovu rozhořel boj o moc. Krátká vláda Richarda III. (1483–1485), která skončila nečekaně jeho porážkou u Bosworthu, znamenala konec Yorků na anglickém trůnu. Výsadní místo na mocenském výsluní získal rod Tudorovců. Anglie tak vstoupila do nové éry svých dějin.

Krve po kolena

AdminMichal — Wed, 01 Apr 2020 22:00:00 +0000

„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…,“ zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království. Válka v roce 1859, v níž se rozhodovalo o sjednocení Itálie, je toho dokladem.

Komu co řekne například Magenta? Toto městečko, v němž nesl velkou tíhu bojů rakouský I. armádní sbor z Prahy, znají co do jména alespoň výtvarníci jako odborný termín pro barvu krve. Anebo Melegnano? Toto malé město bránil proti dvěma francouzským armádním sborům jediný pluk, a to z Písku. Ostatně „jedenáctý písecký“ měl v této válce největší ztráty z celé rakouské armády. Bitva u italského Solferina v červnu 1859 byla do rakousko-pruského krveprolití u Hradce Králové v roce 1866 druhou největší po bitvě národů u Lipska (1813). Itálii se poté otevřela cesta ke sjednocení a Prusko pochopilo, že Rakousko je natolik slabé, aby bylo možné otevřít otázku sjednocení Německa vedoucí k Hradci Králové.

Na tuto válku mezi francouzsko-piemontskou koalicí na jedné straně a Rakouskem na straně druhé se tehdy vzpomínalo všude, protože „tam u Solferina“ zůstalo nemálo Čechů a Moravanů. A také jejich krev a utrpení se podílely na vzniku Červeného kříže, jehož založení několik málo let poté bylo inspirováno právě obrovskými počty zraněných na obou stranách bojujících armád.

Krušné hory ve švédském sevření

AdminMichal — Mon, 16 Mar 2020 23:00:00 +0000

Publikace představuje vývoj třicetileté války v méně probádané oblasti českého Krušnohoří v období čtyřicátých let 17. století, tedy v době, kdy se tato hranice stala pro časté vpády nestabilní a nebezpečnou. Na několika sondách je vysvětlena role horského pásu ve vedení raně novověkého konfliktu.

Zvláštní pozornost bude věnována fenoménu tzv. militární revoluce, postupnému zapojení Švédska do válečného konfliktu, životu a působení švédského vojevůdce Jana Banéra v severozápadních Čechách a jeho poslední svedené bitvě, která se odehrála v březnu 1641 u Přísečnice.

O švestky a brambory

AdminMichal — Wed, 02 May 2018 22:00:00 +0000

Navzdory zájmu české veřejnosti o vládu Marie Terezie je její poslední ozbrojený konflikt s Fridrichem II. Velikým o bavorské dědictví z let 1778–1779 dnes téměř neznámý. Příčin je vícero – válka netrvala ani rok, v jejím průběhu nebyla vybojována jediná bitva, o výsledku nerozhodli generálové na bojišti, nýbrž diplomaté u kulatého stolu, a vojáci se více než válčení věnovali shánění potravin, zejména brambor a švestek. Odtud také pramení přízvisko „bramborová válka“ či „válka o švestky“. Přesto si tento střet zaslouží, aby byl připomenut, a to nejen kvůli desítkám tisíc obětí, ale také s ohledem na skutečnost, že vojenské operace se odehrály téměř výhradně na území Čech, Moravy a Slezska. Cílem předkládané monografie je proto komplexní analýza této války v širším kontextu evropských i světových dějin.