umění – Nakladatelsví Epocha

Múzy ve válce

AdminMichal — Wed, 09 Oct 2024 22:00:00 +0000

Po příjezdu československé zahraniční armády do Velké Británie v létě 1940 kladla exilová politická reprezentace velký důraz na intenzivní propagaci odboje, zahraniční armády i předválečného Československa všemi dostupnými prostředky s cílem zajistit přízeň širokých vrstev britského obyvatelstva. Velký úspěch zaznamenala putovní výstava o Československu, kterou za osmnáct měsíců navštívilo ve čtrnácti městech přes milion Britů.

Tato publikace, která si klade za cíl seznámit veřejnost s výtvarnou tvorbou vojáků v letech druhé světové války, je rozdělena do dvou částí. První zevrubně přibližuje činnost výtvarných umělců prezentovaných v zahraniční armádě na západě, organizaci jejich práce a její využití Vojenským oddělením propagandy Ministerstva zahraničních věcí v Londýně při pořádání propagačních výstav. Druhá část prostřednictvím biografických medailonů představuje jednotlivé tvůrce a jejich barvité životní osudy. Jejich úkolem bylo umělecky zachytit a výtvarně vyjádřit jevy v československém zahraničním vojsku nebo v jeho okolí, které se jej přímo dotýkají, dojmy z válečné činnosti a vojenského života. Výsledky jejich práce mají nejen svoji uměleckou hodnotu, ale zároveň jsou rovněž nezpochybnitelným dokumentárním přínosem pro vojenské dějiny. Téma představuje specifický fenomén v rámci československé zahraniční armády a její dosud ne zcela popsanou a probádanou stránku.

Jiné sestry

AdminMichal — Mon, 11 Dec 2023 23:00:00 +0000

V příběhu slavné houslistky Marie Heritesové a její sestry Boženy se odráží celé složité 20. století – nádherná doba belle époque, strasti obou světových válek, odloučení a opětovné radostné shledávání, touha po objevování krás světa i láska k vlasti a rodným Vodňanům.

Kdo knihou prochází? Otec obou sester spisovatel František Herites a jeho žena Marie, básník a spisovatel Julius Zeyer, skladatelé Antonín Dvořák i Rudolf Friml, malíř Jan Dědina, pěvkyně Ema Destinnová, Alfons Mucha, Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, proslulí houslisté Jaroslav Kocian, Jan Kubelík či jeden z největších českých malířů Jan Zrzavý.

Kde se s nimi potkáme? Například ve Vídni, několikrát v Paříži a kouzelné Bretani, v Petrohradě a Rize, v Bratislavě, za mořem v New Yorku, Chicagu, na Světové výstavě v St. Louis, ale také třeba v menších městech Bay City či Cedar Rapids. A samozřejmě ve Vodňanech a Praze.

Příběh slávy, nadějí, úspěchů i zklamání. Smutný i radostný. Příběh všední i nevšední.

Krásné časy v Paříži

AdminMichal — Thu, 18 Nov 2021 23:00:00 +0000

Paříž byla na přelomu 19. a 20. století cílem návštěv a pobytu nejen českých umělců, především malířů (například Alfonse Muchy, Viktora Strettiho, Václava Brožíka, Hugo Boettingera, Jana Dědiny, Georga Karse, Zdenky Braunerové, Bohumila Kubišty, Vojtěcha Hynaise, Karla Špillara, Luďka Marolda a Františka Kupky), sochařů (Josefa Mařatky, Bohumila Kafky, Františka Bílka, Otto Gutfreunda) a spisovatelů i básníků (Julia Zeyera, bratří Čapků, Otakara Theera, Františka Gellnera, Hanuše Jelínka, Růženy Svobodové či Růženy Jesenské). Do města nad Seinou směřovali také sportovci, v roce 1895 odstartoval z Prahy do Paříže velocipedista Jan Kuklík a 1300 kilometrů zdolal za čtyři a půl dne, zhruba ve stejné době se na tuto dalekou cestu vydal pěšky malíř a všestranný sportovec Karel Reisner. Na vědeckých kongresech tu pravidelně přednášel profesor české techniky K. V. Zenger, známý tu byl stále František Křižík, na hvězdárně v Meudonu u Paříže působil od roku 1904 astronom Milan Rastislav Štefánik, později také politik, vojenský pilot a generál. V meudonském ateliéru Augusta Rodina potkala Sidonie Nádherná básníka Rilka, slavného sochaře rádi navštěvovali mnozí čeští umělci, naproti v domě se zahradou několik let bydlel Luděk Marold s rodinou.

A Paříž byla tehdy nejen střediskem umění, ale i průmyslu a techniky. Proto se tu potkávali naši umělci třeba s průkopníky létání. Někteří uspěli, mnozí se zklamáni vrátili domů. Ale všichni chtěli pro své jistě odlišné cíle a sny načerpat něco z podivuhodné atmosféry belle époque, která nepoznamenala jen umění, ale vyznačovala se i usilovnou snahou o ovládnutí vzdušné říše, byla dobou fascinujících Světových výstav, využití elektřiny, dobou netušeného rozvoje techniky.

Paříž, jaké to magické slovo!

Hitler a síla estetiky

AdminMichal — Tue, 08 May 2007 22:00:00 +0000

Tato kniha není oním typem publikací o Hitlerovi, které zaplavují knihkupectví po celém světě. V tomto případě se jedná o vskutku originální pokus, jak ještě hlouběji objasnit Hitlerův charakter a činy. Jde o zajímavě psanou literaturu faktu s ukázkami řady artefaktů vzniklých z „pera“ nebo „štětce“ Hitlera-laika, který se stylizoval do role Hitlera-profesionála (od akvarelů z jeho vídeňského mládí až po skici lidových automobilů a monumentálních budov oper, výstavních hal, památníků a dálnic). Přináší pohled do zákulisí jeho vztahu s řadou špičkových německých umělců nacistické éry a je svědectvím o Hitlerových ambicích, které chtěl naplnit při „rekonstrukci“ Německa po skončení „vítězné války“.
A právě skutečnost, že se vyznal v řadě uměleckých oborů a vydával se za estéta – o čemž Spattsova kniha přináší řadu zajímavých a mnohdy neznámých nebo málo známých faktů – z něho dělá o to většího zločince. I v tom tkví význam této knihy, která upozorňuje, jaké nebezpečí pro ostatní se v každé době a na jakémkoli místě vždy skrývá v osobě, která v převleku nositele kultury zakrývá nositele zla.
Z anglického originálu přeložil Ivan Brož.

Picassova sladká pomsta

AdminMichal — Wed, 19 Nov 2003 23:00:00 +0000

Světoznámý humorista a satirik Ephraim Kishon je české veřejnosti dobře znám z řady povídkových knížek, v nichž neodolatelným a jedinečným způsobem popisuje strasti a slasti všedního života. Jeho postřehům, glosám a bonmotům se nelze nesmát a v Kishonových povídkách je jich bezpočet.
V této nové knížce obrátil Kishon svůj satirický pohled k modernímu umění, především malířství a sochařství. A nevyjadřuje se o něm jako sváteční návštěvník galerií, ale jako vzdělaný kunsthistorik, který má o umění dost jasno. Zřetelně rozeznává skutečné umění od nejrůznějších imitací, bezobsažných mystifikací a pseudouměleckých patvarů a bezostyšně si z nich střílí, stejně tak jako z výtvarný kritiků. Text doprovází řada reprodukcí zmiňovaných děl.
Z němčiny přeložila Hana Linhartová.