Projekce historického dokumentu Mohács – Válka světů (Mohács – Világok harca) v Lisztově institutu 16. října 2026 nabídla nejen pohled na jednu z nejzásadnějších bitev středoevropských dějin, ale také příležitost zamyslet se nad tím, jak hluboko události roku 1526 zasáhly do paměti Maďarů i Čechů. Film vznikl v produkci společnosti Rubicon u příležitosti 500. výročí bitvy u Moháče, stejně jako kniha Bitva u Moháče historika Zdeňka Vybírala, kterou vydalo Nakladatelství Epocha. Obě díla se opírají o nové poznatky archeologického výzkumu na místě střetu. V dokumentu se k tématu vyjadřuje několik maďarských a zahraničních historiků a odborníků.

● Po projekci následovala beseda s režisérem Mihályem Diósym, historikem dr. Jánosem B. Szabóem, který ve filmu rovněž vystupuje, a českým historikem Zdeňkem Vybíralem, jenž diskusi s hosty vedl. ●

Jedním z výrazných rysů dokumentu je způsob, jakým propojuje odborné poznatky s plynulým, chronologicky vystavěným vyprávěním historiků, kteří nejsou pouze komentátory jednotlivých událostí, ale stávají se součástí samotného příběhu, společně jej svým vyprávěním rozvíjejí a vzájemně se doplňují. Výzvou přitom bylo vměstnat rozsáhlý historický výzkum do osmdesátiminutového filmu: s každým z historiků vznikly přibližně čtyři hodiny natočeného materiálu, z něhož bylo nutné vybrat to nejpodstatnější. Výsledkem je filmový dokument, který přibližuje složitou událost širokému publiku, aniž by se vzdal odborného základu. Vizuály vytvořené umělou inteligencí kombinuje s hranými záběry, aniž by narušoval konzistenci a celkovou ponurou atmosféru čišící z každého obrazu.

Zajímavá část debaty se věnovala otázce, co by se stalo, kdyby uherský a český král Ludvík Jagellonský bitvu přežil. Jak by se vyvíjely vztahy mezi českými a uherskými zeměmi? Dokázal by Ludvík pokračovat ve vládě, nebo by musel hledat novou politickou rovnováhu? Byla zde možnost se s osmanským sultánem Sulejmanem I. dohodnout diplomaticky namísto dalšího vojenského střetu? Jak zaznělo, bitva u Moháče jako by dodnes pokračovala v představivosti historiků i veřejnosti, především v Maďarsku, je to představivost těch, kteří „bojují u Moháče dodnes“. Stále se objevují úvahy o tom, zda bylo možné katastrofální porážce zabránit. Například nařízený útok uherské jízdy kaločského arcibiskupa Pavola Tomoriho, který skončil neúspěchem, když rumelští janičáři zastavili její postup ničivou dělostřeleckou palbou – mohlo vše dopadnout jinak, kdyby nebyl Tomori příliš urputný? Odvaha vede k boji, ale ještě neznamená vítězství.

Debata se dotkla také toho, proč má Moháč v maďarské historické paměti tak mimořádné místo. Pro režiséra Mihálye Diósého bylo téma původně zadáním, sám se však historii věnoval již dříve, byť jiným oblastem. Natáčení pro něho nakonec získalo i osobní rozměr. Na jednom z prvních uvedení filmu se objevili jeho někdejší učitelé dějepisu. Dokument v Maďarsku přilákal do kin velké množství diváků a stal se příležitostí, jak k historickému tématu Moháče přivést mladší generaci – jak jsme se dozvěděli, učitelé na projekce přivádějí celé školní třídy. Moháč se stal zkrátka důležitým faktorem při budování maďarské národní identity. Dr. János B. Szabó v této souvislosti označil film za „terapii světlem“: za možnost znovu se podívat na zažitý historický příběh ve světle nových poznatků a předchozí chybnou interpretaci opustit, vykoupit se a smířit se s porážkou, která však byla vítězstvím vnitřní odvahy Ludvíka Jagellonského – i přes pravděpodobný neúspěch neopustil řady svých věrných a šel s nimi do předem prohrané bitvy.

Moháč však nelze vnímat pouze jako maďarské téma už kvůli tragickému osudu Ludvíka Jagellonského, který vládl oběma zemím. Následné mocenské změny zasáhly také české dějiny. Umožnily Habsburkům vstoupit na trůn. Právě tuto českou stopu přibližuje Zdeněk Vybíral ve své knize Bitva u Moháče, vycházející z maďarských, tureckých, českých, polských a italských pramenů. Poutavě rekonstruuje tažení Sulejmana I., samotnou bitvu i porážku a nabízí čtenářům možnost sledovat události nejen z vojenského hlediska, ale také v širším politickém a středoevropském kontextu. Publikaci doplňují desítky ilustrací, včetně vzácných dobových vyobrazení a přehledné mapy. Věcně jsou popsány důvody, proč zůstal Ludvík Jagellonský „sám“ se svým málopočetným vojskem (oproti vojsku Sulejmana I.), v němž bylo také mnoho pěšáků z českých zemí, a proč očekávané posily nedorazily včas.

Vybíralův zájem o téma má podle jeho slov osobní kořeny. Už od dětství jej přitahovaly příběhy rytířů a četba historických románů, mimo jiné díla Henryka Sienkiewicze, v němž se výrazně otiskly osmanské války. Postupně se tak jeho pozornost obrátila k protiosmanské obraně. Kniha Bitva u Moháče: Osudový střet českých a středoevropských dějin 1526 je výsledkem tohoto dlouhodobého zájmu i práce s prameny z několika evropských kulturních a historických prostředí. Projekce a následná beseda ukázaly, že pět století stará bitva není uzavřenou kapitolou minulosti. Nové archeologické nálezy, výzkum masových hrobů a další historická zjištění stále rozšiřují naše poznání o jejím průběhu i následcích. Film Mihálye Diósyho a kniha Zdeňka Vybírala protínají osudy Maďarů, Čechů i dalších národů bitvou u Moháče, jejíž význam můžeme lépe pochopit teprve tehdy, když se na ni podíváme z více perspektiv.

● Děkujeme za Nakladatelství Epocha ředitelce Hajnal Kassai a referentu Attilu Gálovi za milou spolupráci a skvělou organizaci. Těší nás, že jsme měli možnost zhlédnout dokument Mohács – Világok harca a rovněž prodávat knihu Bitva u Moháče Zdeňka Vybírala v krásných prostorách Lisztova institutu Praha. ●