Antonín Vítek

Po ukončení Přírodovědecké fakulty UK nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV, kde pracoval jako vědecký pracovník téměř čtvrt století. Potom přešel jako odborník na informační technologie do Základní knihovny ČSAV, nynější Knihovny AV ČR. Je spoluautorem několika knih, zejména Malé encyklopedie kosmonautiky. Připravoval internetovou encyklopedii
SPACE-40 (http://www.lib.cas.cz/space.40). V roce 2008 mu udělila Akademie věd Cenu Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy a byla po něm pojmenována planetka číslo 30 253. Více informací na https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_V%C3%ADtek.

Autor o sobě:

K přírodním vědám – fyzice, astronomii a chemii – mě přivedly sci-fi J. M. Trosky, které jsem přečetl v době, kdy jsem jako jedenáctiletý dlouho ležel v nemocnici. Po vypuštění první družice se můj zájem zaměřil i na kosmonautiku. V roce 1961 jsme s podobně zanícenými fandy založili neoficiální spolek zájemců o kosmonautiku SPACE, jehož nesesaditelným generálním tajemníkem jsem dodnes. Shromažďovali jsme vědecky a technicky podložené informace, a protože jsme zjistili, že mnohé zprávy ve sdělovacích prostředcích jsou zkreslené, snažili jsme se je uvádět na pravou míru. Bylo to nejen v Mladé frontě, kde jsem se setkal a spřátelil s Karlem Pacnerem, ale zejména v časopise Letectví a kosmonautika.
V roce 1969 jsem měl možnost podílet se na komentování přistání Apolla 11 na Měsíci v Československé televizi. V redakci MF jsme tehdy s dalšími členy SPACE zpracovávali Karlovy zprávy z Houstonu. Normalizace nám všem přistřihla křídla, a tak jsem mohl nadále publikovat jen v odborném tisku a na přednáškách, občas i v MF. Teprve po roce 1989 jsem opět mohl
s televizí a rozhlasem obnovit spolupráci.
V sedmdesátých létech jsem se podílel na vývoji krystalizátoru ČSK-1 pro materiálové pokusy na kosmických stanicích Saljut a Mir. Kromě spolupráce na různých tištěných encyklopediích považuji za svůj největší přínos sisyfovskou práci na internetové encyklopedii SPACE-40.