Jaroslav Bouček

Maturoval na libeňském gymnáziu r. 1942, v l. 1942-43 byl totálně nasazen u Luftschutzu v Kolíně n R., po návratu se zúčastnil odboje a pražského povstání. Vystudoval literární vědu na Filosofické fakultě University Karlovy, kde také krátce vyučoval.
V l. 1949-56 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Pro své jazykové znalosti (ovládal více než deset jazyků, většinu se naučil jako samouk) byl vyslán r. 1953 do mezinárodní komise pro repatriaci zajatců korejské války. Strávil půl roku v náročných válečných a klimatických podmínkách a doživotně onemocněl na astma.
Opustil proto obor literární vědy a ze zdravotních důvodů odjel v r. 1956 jako zpravodaj do Egypta. V l. 1956-1970 působil jako zahraniční dopisovatel ČTK a Rudého práva v řadě zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky, stálý zpravodaj v Káhiře, Havaně a Bejrútu. Byl výjimečně aktivním novinářem-reportérem, pracoval často ve velmi náročných podmínkách, např. v Kongu nebo v Angole, vyžadujících duševní i fyzickou pohotovost. V momentce z iráckého Kurdistánu jej zachytil F. Kejík v Planetě lidí (České Budějovice 1971), v poněkud předramatizované reportáži z Konga pak R. Kapuścinski ve Fotbalové válce (Praha 1983). Jeho dráhu zahraničního reportéra přerušila normalizace 70.a 80. letech v týdeníku Svět v obrazech.
Jaroslav Bouček byl mimo jiné vydavatelem českého překladu spisů Anatole France, autorem knih Příběhy sedmi moří (pod pseudonymem J. B. Vodák) a Chobotnice, příběh sicilské mafie. Do konce svého života překládal angloamerickou literaturu, např. E. S. Gardnera. R. Chandlera, J. H. Chase.