Otakar Hromádko

Hromádko byl především idealista a revolucionář. Velkou část svého života, poznamenanou ztrátou otce v první světové válce, strávil bojem za komunistické myšlenky. Po vyloučení ze studií na právnické fakultě v Brně byl ve třicátých letech opakovaně trestán, především za politickou agitaci. Často se skrýval v ilegalitě. Od roku 1937 bojoval jako dobrovolník v interbrigádách ve španělské občanské válce. Po vypuknutí druhé světové války utekl s pomocí své budoucí ženy Věry Waldesové z nacistického transportu a společně s ní se poté v Paříži podílel na francouzském odboji. V poválečném období se v Československu zapojil do posilování moci Komunistické strany Československa.
Ačkoliv vyrostl jako antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve Francii, Polsku, Jugoslávii a Československu. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v československé armádě.