Zdeněk Pošíval

Absolvent Divadelní fakulty AMU v Praze. Jako režisér působil v letech 1962–1969 na Moravě, na podzim roku 1969 se vrátil s rodinou do Prahy a spolu s přítelem dramaturgem Miloslavem Klímou založil v Malostranské besedě Herecký kabaretní klub „Na Forbíně“. Za svou divadelní, rozhlasovou a televizní scénáristickou činnost nasbíral v průběhu času několik národních i zahraničních ocenění. Po roce 1990 se stále více zabýval psaním. Psal eseje pro časopisy, novely zaměřené na příběhy westernového detektivního charakteru pod pseudonymem R. H. Douglas, aby se později věnoval výhradně beletrii.
V roce 1998 napsal detektivku ze současné Prahy Vražedný týden (jež patřila v týdnu svého vydání k nejprodávanějším knihám), poté se Zdeněk Pošíval soustředil na historické příběhy z českého prostředí. Aniž ve svých látkách opouští princip dobrodružných témat, dosahuje postupně mnohem hlubších ponorů do společnosti i mentality jedinců, například v roce 1999 v knize Té noci svítil úplněk či v roce 2000 v románu Pokušení a pomsta.
Přestože následující romány vydané v Nakladatelství Epocha existují v dějově samostatných celcích, vystupuje v nich jednotící hlavní hrdina zeman Jožík Bukovský: Satanovi koně (2003), Satanovo jaro (2005, kniha obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší český kriminální román roku), Satanovy chvíle (2010), Zakázané doteky (2012). Zcela volné dovršení pentalogie o zemanovi Jožíku Bukovském Kdo skrývá tvář se odehrává v průběhu krutého 17. století a hledá v lidských situacích obraz humanistického poslání člověka na tomto světě. Závěrečný Pošívalův román se podařilo vydat v rekordním čase, takže se s ním autor mohl ještě potěšit.
Posledním uměleckým přáním Zdeňka Pošívala bylo knižní vydání jeho vzpomínek na školní pololetí roku 1945, které prožil u svého dědečka Jindřicha Hesse v Radňově na Pelhřimovsku. Kniha Dědečkova věta aneb Vůně čerstvých pilin, chleba a medu, jež nejprve vycházela na pokračování v internetových Pozitivních novinách, je pohledem očima osmiletého chlapce na rodinnou pospolitost, jejíž smysl byl pro autora po celý život přese všechny osobní kotrmelce dominantní.