-
A brány se otevřely…
Ještě v lednu 1945 se za ostnatými dráty nacistických lágrů nacházelo zhruba 600 tisíc vězňů. Celkový počet vězněných v letech 1933 až 1945, kteří se nedobrovolně ocitli v nejrůznějších německých represivních zařízeních, lze odhadovat na několik miliónů osob. Zvláštní kategorií jsou oběti vyhlazovacích táborů. V jejich případě o uvěznění hovořit nelze.
-
Čekání na smrt
V září 1943 odjely z Terezína na východ první dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí, ale byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde „směli” živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popra
-
Eichmann: Architekt holocaustu
Adolf Eichmann – symbol takřka absolutního zla. Architekt holocaustu, který organizoval pohyb obrovského množství přecpaných železničních transportů, jejichž konečnou stanicí byly plynové komory. A byl to také on, kdo se nechtěl zodpovídat ze svých činů – patnáct let trval jeho krkolomný útěk před spravedlností, který za dramatických okolností ukončilo
-
Poslední z táborů smrti
Kniha sleduje autorovy osobní zkušenosti s pátráním po posledních svědcích z táborů okamžitého vyhlazení Treblinka a Sobibor. Je vystavěna na základě autorova mnohaletého výzkumu holocaustu, který započal v roce 2000 návštěvou památníku v Treblince. Právě zde si autor uvědomil, jak málo je v českém prostředí věnováno historii tohoto zřejmě nejvýznamnějš
-
Promluvili o zlu
Proč v současné době narůstá zájem o paměť, vzpomínky a vyprávění očitých svědků historických událostí? Lidé se vydávají na místa paměti, pátrají ve velkém po osudech svých předků. Čím je nárůst obliby fenoménu historické paměti způsoben? Autor v knize Promluvili o zlu předkládá zamyšlení nad vzájemným vztahem dějin a paměti. Práce však není jen teoreti
-
-63%-72%
Půjdu do pekla spokojen…
Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný
-
-66%-75%
Tábor ve stínu Osvětimi
Vyhlazovací koncentrační tábor Osvětim-Březinka je známý z řady publikací i osobních a písemných svědectví těch, kteří kruté věznění přežili. Na krakovském předměstí Plaszów, jen několik desítek kilometrů od Osvětimi, byl však v roce 1943 zřízen mnohem méně známý koncentrační tábor. Odhaduje se, že tam bylo zastřeleno kolem 8000 obětí, především Židů. P
-
Útěky z pekla
„Žiji hlavně proto, abych dosvědčil, že nás všechny chtěli zabít,“ řekl nedlouho před smrtí muž, který jako jeden z mála přežil vězeňskou vzpouru v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka a následný útěk napříč Evropou. Nebyl jediný. Za skoro až neskutečných okolností, tedy s pomocí mladého esesmana, uprchl přímo od plynových komor v Osvětimi-Birkenau
-
Útěky z pekla
„Na vlastní oči jsme v Osvětimi viděli přípravy k zavraždění milionů maďarských Židů, proto jsme cítili jako povinnost uprchnout a informovat o tom svět,“ sdělili po válce slovenští mladí muži. Za nesmírně dramatických okolností se jim útěk zdařil a jejich zpráva o osvětimské vyhlazovací mašinerii se dostala až k předním státníkům svobodného světa. Unik
-
Zapomeňte, že jste byli lidmi
Téma, vymezené názvem a podtitulem, se zvolna vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již po desetiletí cílevědomně zabývají a mají k nim i osobní vztah (M. Moulis byl skoro po celou válku vězněn v koncentračních táborech, otec R. Cílka
-
Zapomeňte, že jste byli lidmi
Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, kterou předkládáme čtenářům, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táborů vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zk