Petr Brožovský patří k autorům, kteří si dokáží pohrávat s jazykem stejně obratně a chytře jako s očekáváním čtenáře. Jeho kniha z ráje fantastiky, Luciférovka, byla nominovaná na Magnesii Literu v kategorii Litera za humoristickou knihu a rozhodně není jen sbírkou vtipných momentů, ale osobitým pohledem na svět, který balancuje mezi ironií, absurditou a tragickou hloubkou pramenící z nelehké životní situace protagonisty Martina Riegera, který trpí nevyléčitelnou nemocí. Mezi autory fantastického žánru se mistr slam poetry a profesí právník, což ho spojuje s jeho hlavní postavou Luciférovky, vyhoupl Petr Brožovský prvotinou Tanec papírových draků – drsnou, akční a brutálně vtipnou urban fantastikou, díky níž si získal pozornost mnohých čtenářů. Druhý díl s podtitulem Hon na sebe logicky nenechal dlouho čekat. Následoval třetí knižní počin – oceňovaná Luciférovka, která zabojuje o prestižní literární cenu Magnesii Literu. V našem rozhovoru se dostáváme pod povrch tohoto dílka, s humorem, nadsázkou, ale i pokorou. Dozvíte se, jak příběh o „třech úkolech“ pro advokáta upsaného peklu vznikal, co pro autora znamená nominace na prestižní cenu, i proč se nebojí balancovat na hraně čtenářského komfortu. A jak už to u něho bývá, nic není tak docela jednoznačné – můžeme najít jakousi spojující linku mezi Luciférovkou a Tancem papírových draků? Že váháte! Ale co plánuje Petr Brožovský dál? Pokud se necháte vtáhnout až do konce, čeká na vás malé překvapení. Pro ty nejtrpělivější čtenáře je totiž připravena báseň, která Luciférovku nejen charakterizuje, ale zároveň lehce poodhaluje její děj – a ano, obsahuje i drobné spoilery. To ale vůbec nevadí, protože vás natolik navnadí, že si ji budete chtít přečíst, jestliže jste to doposud neučinili, no a ti z vás, kteří s ní již měli tu čest, si ji budou chtít přečíst znovu a znovu a znovu!

ROZHOVOR S PETREM BROŽOVSKÝM, AUTOREM LUCIFÉROVKY

Co by si měli čtenáři z jeho knihy nominované na Magnesii Literu odnést?

„Úsměv, obzvlášť v době, kdy jim schází.“

●Luciférovka byla nominována na Magnesii Literu. Jaký byl tvůj první dojem, když jsi se o nominaci dozvěděl? A jak to gradovalo, když jsi zjistil, že se dostala do užšího výběru?

Je to konstantní gradující nadšení! Slavíci mě nikdy moc netankovali, jako bibliofil sleduji knižní scénu a tam je zkrátka Magnesia Litera českou knižní variantou Oskarů. Takže to beru jako čest a privilegium. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby to klaplo. Pořád říkám, že budu psát, dokud to někdo bude číst, a tohle je způsob, jak to dostat k více čtenářům, a tedy i déle psát!

●Jaký význam pro tebe osobně má nominace na Magnesii Literu v kategorii Litera za humoristickou knihu? Přece jen mohla být i v kategorii Litera za fantastiku.

Píšu humoristickou akční urban fantasy, takže těch šuplíčků, ve kterých moje knihy mohou skončit, je více. Je mi jedno, který si kdo vybere, hlavně, že se neválí někde na podlaze. Až mi vyjde ta humoristická fantasy kriminálka, mohli bychom zkusit opanovat všechny žánrové kategorie najednou!

●Kam bys Magnesii umístil, kdybys vyhrál? Máš už v merku konkrétní místo? Zatím je to jen krásná představa, ale co není, může klidně být!

Ne, že bych dělal plány, ale tady je odpověď jasná – do knihovny! Nevím, jestli budou držet stejný design jako vloni, ale kruciš, to byla nádherná knižně tvarovaná cena! 

●Co tě inspirovalo k psaní humoristických knih s fantastickými a akčními prvky jako je Luciférovka nebo série Tanec papírových draků?

Já to smutně zkrátka asi neumím. Humor je pro mě strašně důležitá součást života, takže i kdybych psal thriler, bude to vlastně komedie. A proč píšu fantastiku? Je snad nějaký lepší žánr?

●Bylo náročné kombinovat vážné téma nemoci hlavní postavy s nadpřirozeným žánrem okořeněným humorem? Cítil jsi někdy, že se dostáváš „na hranici“ snesitelného?

Naopak! Není lepší mechanismus na vyrovnávání se s těžkostmi života než humor. Je to naše genetické nastavení. Smích vznikl jako reakce na nebezpečí, které se ukázalo, že neexistovalo či pominulo. Smíchem říkáme svému mozku: „Nic se neděje, bude to v pořádku!“ a to je něco, co bychom měli slýchat častěji. Je pravda, že párkrát se na mě někdo podíval trochu divně, když jsem vtipkoval o vážných tématech nebo když jsem se na někoho povzbudivě usmál na pohřbu, ale to jen proto, že nevěděli, že je právě léčím od deprese!

●U které scény z Luciférovky jsi se nejvíc pobavil?

Já se svým vtipům směju rád a hodně! Jedna z prvních scén, kterou jsem měl při vymýšlení knihy v hlavě, je ta, jak se Martin snaží přejet vlkodlaky autem, které mu díky moderním technologiím samo brzdí a volá tísňovou linku.

●A naopak, která scéna ti dala setsakra zabrat a byl jsi rád, že je od ní už pokoj?

Ta, jak se Martin vyrovnává s diagnózou. Ta byla poměrně těžká na strávení, a to i s ohledem na kamarády, kteří si tím prošli. A také ta, jak Martin leze do hrobu, zpanikaří a nemůže ven. I díky soundtracku (The Antlers – Kettering) to byl zážitek na husinu. Fuj! 

●Protagonista Martin Rieger je velmi lidská postava – s chybami a pochybnostmi o sobě i svém údělu, nikdy se však nevzdává, ani když stojí před těžkými úkoly od samotného pekla. Je Martin záměrně v kontrastu s tvými akčními hrdiny z Tance papírových draků?

Rozhodně. Nejen, že jsem nechtěl psát pořád toho samého hrdinu pořád dokola, jen s jiným jménem, ale chtěl jsem i protagonistu, ke kterému budu mít blíž. Martin není akční hrdina, je to jen týpek, který se musí přizpůsobit okolnostem, a to mě moc bavilo psát. 

●Hlavního hrdinu čeká poslední soud, doslova… vždy jsi chtěl sám jako advokát sepsat part, v němž využiješ svých schopností a zkušeností z právního světa? 

Určitě. Seriály z právního prostředí nejsou oblíbené jen tak pro nic za nic. Občas člověka při práci napadne takovéto: „A co kdyby?“ takže jsem měl spoustu materiálu, který by jinak skončil v propadlišti dějin.

●Mezi Martinovy přednosti patří kromě cynických hlášek taky pořádná příprava, kterou nikdy nepodceňuje. Chtěl jsi tím ukázat, že hrdina nemusí být superman, ale stačí mít „pod čepicí“?

Taky. Hlavně jsem chtěl ale ukázat, že když člověk není voják, tajný agent nebo nemá super schopnosti, neznamená to, že nemůže prožít neuvěřitelné dobrodružství. Jen k tomu musí přistupovat poněkud metodičtěji.

●V knize je naznačena hierarchie pekla založená na soudní moci, vlastně se příliš neliší od toho „našeho úřednického pekla“ na Zemi – čerpal jsi z vlastních zkušeností, ze soudních líčení, jednání s klienty, právních sporů atd.?

Spíš z hypotetických variant mých zkušeností. Jsem slušným a poctivým advokátem a rozhodně nevynáším příběhy klientů na denní světlo. A věřte mi, že kdybych mohl, byla by těch knih celá série! Realita někdy předčí tu nejdivočejší fantasii.

●Jak vznikl nápad kombinovat české lokace s nadpřirozenými prvky, jako jsou peklo, upíři, vlkodlaci, démoni? 

Zde stojím na ramenou obrů. Začal s tím už Jiří Kulhánek a moji oblíbení spisovatelé jako Štěpán Kopřiva, František Kotleta a Alex Drescher v tom pokračují. A když mě něco baví číst, baví mě to i psát!

●Ta naše země česká, ta je tak hezká – ale stejně si Martin Rieger jede pro pomoc do Jižní Ameriky. Proč ne někam k nám? My máme také vizionáře, kořenáře, léčitele a další ezoterické experty.

Ale nemáme tu liánu a jedovatý halucinogenní žáby. Snažil jsem se o realistický přístup Martina k (avízovaně marné) léčbě. Vzpomeňme na úžasnou a předčasně zesnulou Hanu Andronikovou a její Magnesií Literou oceněné Nebe nemá dno.

●Martin Rieger trpí zhoubným nádorovým onemocněním, což dává jeho údělu dost trýznivý rozměr. Inspiroval jsi se při jeho profilaci někým konkrétním?

Co se týče jeho kreativní šikovnosti v právu, raději nebudu jmenovat! A co se týče jeho odvahy tváří v tvář nemoci – rozhodně Zdeňkem Pobudou. Řekněme si to na rovinu – Martinova bitva s peklem je do určité míry metafora boje s rakovinou. Bylo by krásné, kdyby život někdy končil jako knížky.

●Co bys chtěl, aby si čtenáři odnesli z Luciférovky především?

Úsměv, obzvlášť v době, kdy jim schází.

●Jak se Luciférovka liší od tvé série Tanec papírových draků? Co je naopak spojujícím prvkem? Tedy kromě Plzně a piva.

Liší se hrdinou a jeho přístupem k řešení problémů, liší se nepřítelem a liší se množstvím sexu (hodně versus nula). Naopak jde o tu samou Plzeň ve stejné době, což umožňuje řekněme překvapivá setkání, a rozhodně mají společný vypravěčský styl – takové to cynické pošťuchování. Nejsou to stejné knihy, to vůbec, ale řekl bych, že komu se líbila jedna, mohla by se mu líbit i druhá. 

COŽ TAKHLE ZKUSIT LUCIFÉROVKU JAKO AUDIOKNIHU? NAMLUVIL JI SÁM AUTOR PETR BROŽOVSKÝ!

●Můžeš nám prozradit, zda plánuješ pokračování Luciférovky nebo spin-off s Martinem Riegerem a Mrtvolou z Tance papírových draků a spol.? 

Tak nějak obojí. Plánuji crossover mezi těmito sériemi a už se na něm intenzivně pracuje. Jestli všechno klapne tak, jak má, na podzim dostaneme Život není lucifér (pokud zase osmkrát nezměníme název), společné dobrodružství hrdinů Tance papírových draků a Luciférovky!

●Nenáviděná otázka pokládaná autorům je, kterou postavu mají nejraději, ale co to obrátit? Která postava ti při psaní nakonec tolik k srdci nepřirostla a nebál ses ji nakopat do… patřičných mezí?

Kamil. Je to hajzl a má rád fotbal. Další!

●Prozraď nám něco o svém tvůrčím procesu – píšeš spíš podle plánovaného scénáře, nebo necháváš příběh plout tam, kam tě zavede?

Všechny klíčové body příběhu jsou naplánovány, ve zbytku je to improvizace, respektive dobře nadefinovaný hrdina si to sám nějak rozhodne. Například vím, že hrdina se musí dostat do Prahy a cestou získat rychlé auto, ale jestli ho koupí, vymění za sbírku porna s místním gangsterem nebo vykrade autosalon v Pardubicích, to už za mě řeší hrdina sám.

●Říká se, že psát humor je to nejtěžší, k čemu může spisovatel tíhnout, jak to máš ale ty? Je to pro tebe výzva, relax, denní chleba?

Jak říkám, já to moc jinak neumím. Dokonce do vážných podání, která adresuji soudům, schovávám nenápadné vtípky pro soudce. Pro mě je těžké být vážný, takže se o to ani moc nepokouším.

●Ještě něco z veselého soudku: jsi mistr slam poetry a vůbec máš humor pořádně v krvi – jak bys nějakým neotřelým rýmem charakterizoval oceňovanou Luciférovku?

LUCIFÉROVKA VIBE EXCLUSIVE!

Chceš zažít pořádnou psinu?

Právník dostal rakovinu!

Nechtěl umřít, ani v žertu,

a tak upsal duši čertu.

Úkol měl pak splnit taky,

přejet autem vlkodlaky,

česnek vstříknout do upírů,

tolerovat bratru víru,

dvě mrtvoly pohřbít v hrobě

a zprznit hřbitov ve Staňkově.

Jen ho hleďme, čiperu!

Byl dobrej? Pche! Supernova!

Vždyť byl za to nominován

na Magnesii Literu!

Tak si to kup dřív, než zjistíš,

že vítězství není jistý,

než se ze snu proberu.