O Nebi, Pekle nebo lidské povaze. Vyzpovídali jsme v novém rozhovoru Romana Bureše, spisovatele, jehož novinka Inferium 2: Invaze, vás zavede mezi anděly a démony...

Jak byste svou aktuální novinku přiblížil čtenářům?

Kromě Pekla a Země tentokrát navštívíme i Nebe. Opět sledujeme několik příběhových linií očima jejich protagonistů. Máme tu démony Satana a Barbase a jejich pohled na věc, anděly Azraela a Rafaela a jejich pohled na věc. Máme tu Amálku, kterou vychovávali v Pekle, a které slíbili návrat na Zemi, ačkoli o to vůbec nestojí. A nakonec tu máme Rónana. Ten se snaží dostat Amálku z Pekla, a současně se nepřiplést do mocenského boje vyšších sil. 

Ve vaší nové knize změří Satanovy legie síly s andělskými houfy. Člověk má tendenci fandit andělům, ale už z prvního dílu Inferia bylo patrné, že Peklo je sice nesmírně kruté, ale vlastně spravedlivé, a že andělé jsou trochu vypočítaví prevíti. Je to tak i v druhém díle, nebo se něco změnilo? 

Démoni jsou bohužel obětí dezinformační kampaně, která probíhá už dva tisíce let, a naopak náš pohled na anděly je ovlivněn masivní církevní propagandou. Přitom oba druhy sledují především vlastní zájmy a lidi pouze využívají. Ani jedni, ani druzí přitom netuší, že ta bezmocná nahá stvoření, která se rodí v jejich světech, mají vědomí, a dokonce i špetku inteligence; ani to že se v Inferiu líhnou za trest, a naopak v Demokratické republice Eden za odměnu. 

V Inferiu se zemřelí dle svých skutků dostanou do Pekla nebo do Nebe. Existuje v tomto světě i „pračka duší“, tedy očistec?

Možné to je, mě se to zatím nedoneslo. Ale pokud to přiletí, napíšu o tom knížku.

A co se s dušemi děje poté, co uplyne jejich vyměřený čas v nebi, potažmo v Pekle? 

To netuším, ale pan Buddha má prý zajímavou teorii. Bohužel jsou jeho přednášky v Nebi vyprodané na celá desetiletí dopředu.

Ve svých knihách často ostře a vtipně prostřednictvím narážek komentujete reálie současného světa. Ušetřeny nezůstávají politika a dějiny, morální poklesky ani všeobjímající lidská hloupost. Setkal jste se někdy s negativní reakcí čtenářů na tyto prvky? 

Mám dojem, že mí čtenáři si už zvykli, že své názory pouštím ven na plnou hubu. Necítím se vázán povinností psát to, co by čtenář rád četl. Psaní je pro mě koníčkem, proto musí bavit zejména mě. To že se moje knihy líbí i dalším lidem, je jen bonus navíc.

Takže vzhledem k výše řečenému je vlastně zvláštní, že negativní reakce jsou velmi vzácné. 

Některé Vaše knihy jsou dosti pochmurné – v takřka bezútěšnou atmosférou prosycené Říši nacisté vyhráli válku a nejen Češi jako národ přestali existovat. V Planetě idiotů pak Zemi postihla poměrně svérázná apokalypsa. Odráží to nějak Váš pohled na svět, lidstvo či lidskou povahu?

Nepochybně. Závidím optimistům tu bezstarostnost a víru v lidské dobro. Jenže lidská historie, která je v podstatě řadou krvavých jatek, nám dokazuje, že člověk je jen přeceňovaný vysoce výkonný predátor. 

Spolu s rostoucím blahobytem posledních desetiletí sice lidstvo objevilo svědomí, jenže je otázka, zda bude mít dostatek času rozkvést do své skutečné velikosti. A právě v naší generaci se to láme, buď ubereme ze svého pohodlí ve prospěch budoucnosti, anebo zůstaneme sobečtí a jako druh zanikneme.

Kde čerpáte inspiraci? Při četbě, procházkách po přírodě, při sledování MMA?

Při sledování mma žádnou inspiraci nenasajete, to si musíte zažít. Díky mma, boxu, a v neposlední řadě díky dlouholeté práci „na dveřích“ vím, jak vypadá reálný boj, jak to bolí a co přitom člověk prožívá. 

Otázku, kde bere autor inspiraci nedokáže zodpovědět ani Stephen King, natož já! Odkud se v mé hlavě ty příběhy berou je záhada. Netuším, proč se to tam začalo objevovat, ani zda jsem tím postižen doživotně anebo to časem odezní. Necháme se překvapit…

Novinku Inferium 2: Invaze pořídíte nyní v našem e-shopu.