Peklo, lidská krutost a bezohledné zacházení se zvířaty, nebo na druhé straně snaha pomáhat a něco změnit. To a mnohem více jsou témata našeho nového rozhovoru s Romanem Burešem, jehož povídková novinka Vítejte v pekle vás zavede do rozličných fantastických světů.

Romana Bureše, rodáka z Kladna, snad už ani není pro jeho bestsellerové knihy potřeba nějak více představovat. Dostal nás Říší, kde v alternativní minulosti vyhráli válku nacisti, chladné nás nenechala ani humánní apokalypsa v Planetě idiotů a díky sérii Inferium milujeme peklo. A právě tam zůstáváme i s jeho aktuální novinkou, povídkovou knihou Vítejte v pekle.

Navrh_bez_nazvu_23Vaše novinka Vítejte v Pekle se skládá ze čtrnácti povídek. Jste známý především jako autor románů, případně jste povídkami přispěl do antologií. Co Vás nyní přimělo k tomu vydat samostatnou knihu povídek?

Povídky jsem psal většinou v přestávkách mezi romány a za ty roky se mi trochu nakupily. Původně jsem je chtěl vydat jen tak pro sebe, ale nakladatelství se toho nápadu chytilo a já tomu pochopitelně nebránil.

Jakou výhodu vnímáte u psaní povídek oproti románům? A který Vás osobně baví víc?

Jednoznačnou výhodou je časová nenáročnost, román mi straší v hlavě rok, povídka je hotová za dva dny. Vždycky se jedná o nějaký náhlý impuls, který musí okamžitě ven. V povídkách navíc můžu dát prostor postavám a tématům, na které v knize nezbyl prostor.

Jak Vás napadlo do knihy zahrnout i pohádku? Podle názvu knihy by to na první pohled nikdo nečekal.

Já jsem to taky nečekal. Ale překvapivě jsem ji napsal a bylo mi líto se nepodělit. Tím spíš, že je v ní čert.

Nemůžu se nezeptat. Peklo prostupuje skrz naskrz Vaši tvorbu. Jaký vztah k peklu máte? A teď nemyslím jenom to, jestli na něj věříte, ale co pro Vás znamená?

Je to jenom obraz mé touhy po spravedlnosti, protože té se v reálném světě zoufale nedostává.

Myslíte si, že společnost peklo potřebuje? Ať už jenom strach z něj, nebo doopravdy trochu toho utrpení?

Peklo je bohužel jen fantazie, stejně jako elfové, skřítci nebo bůh. Ale kdybychom měli o jeho existenci nezvratný důkaz, svět by byl mnohem hezčí místo k pobytu. Třeba takový Putin by si dvakrát rozmyslel, jestli mu ten odstavec v učebnicích dějepisu stojí za tisíce let fyzického utrpení.

Nesouvisí s tím taky trochu věnování z knihy? Co by podle vás efektivně pomohlo zastavit velkochovy tzv. rychlených kuřat? Tedy když pomineme to, že lidi přestanou tahle kuřata kupovat. Protože upřímně, to se asi jen tak nestane…

Inferium je paralela toho, jak zacházíme s hospodářskými zvířaty, chov drůbeže je ideální příklad. Slepice sice má mozek velikosti lentilky, ale to nás neopravňuje ji týrat. I ona cítí strach nebo bolest. Málokdo například ví, že když slepice snese vejce a natáhne se po něm, aby ho ochránila, dostane ránu proudem, nebo že u kuřete je uměle zrychlený růst, takže má svaly kulturisty, ale kosti a klouby batolete a většinou se jen tak plazí ve vlastních výkalech, které mu leptají kůži. Ale to v chlaďáku není vidět. Tam je jen krásně zabalené macaté kuřátko, ideálně ve slevě. A co by pomohlo? Nekupovat vejce z klecových chovů. Nejíst maso každý den a dávat přednost kvalitě. 

Je vidět, že na právech zvířat Vám opravdu záleží. Angažujete se v této problematice nějak více do hloubky?

Žena před lety založila spolek Zachraň zvíře. Primárně se zaměřuje na záchranu a kastraci divokých nebo vyhozených koťat. Funguje pouze z darů, měsíční náklady jsou přitom sto tisíc Kč, takže kdyby chtěl někdo přispět na transparentní účet, najde spolek na Facebooku. Čtenáři se občas podivují nad tím, jak moc jsem vůči lidstvu kritický – ale nahlédnout do lidské duše vám nejlépe umožní právě to, jak lidé zacházejí se zvířaty. A když z první ruky vidíte, jakých zvěrstev jsou schopni, pohled na nejinteligentnějšího primáta poněkud potemní. 

Roman_Bures

Každá Vaše kniha skrývá jisté poselství a odráží Váš náhled na svět. V druhém díle Inferia ruskému prezidentovi předpovídáte zářnou kariéru na pandemonské dobytčí burze, román Planeta idiotů na našem světě nenechává nit suchou a z věnování z nejnovější povídkové sbírky by nám mělo studem zhořknout sousto v puse. Jak na tyto postoje reagují čtenáři? Souhlasí, nebo mají naopak tendenci se s Vámi hádat?

Čtenář, kterému se můj pohled na svět nelíbí, se se mnou pochopitelně nehádá, ten to vyřeší nízkým hodnocením na Databázi knih. Zrovna nedávno se jedno objevilo u Inferia 2, kdy si dáma stěžovala, že píšu o sovětské invazi do ČSSR a do Maďarska a že bych si měl své názory nechat pro sebe. Ale většina mých čtenářů už ví, co ode mě čekat, a zpravidla můj pohled na svět sdílejí.

Napíšete další historický román? Protože Vaše dvě povídky zasazené do prostředí antického Říma jsou hutné, syrové a skvělé…

Rád bych… Ale jelikož je psaní v podstatě nezisková zábava, je to otázka priorit a volného času.

Čeho byste chtěl v roce 2023 dosáhnout? Napsat knihu? Navštívit thajský festival Bang Phra? Nezbláznit se z našeho světa? 

Ano, zůstat nohama na zemi a nezešílet, to je moje hlavní předsevzetí. Ale když zůstaneme čistě u knih: pomalu ale jistě pracuju na předělávce Propasti času pro nové vydání v Epoše. Snad se to příští rok narodí.

Novinku Vítejte v pekle pořídíte nyní v našem e-shopu.



V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2024 , Nakladatelství Epocha s.r.o.