Až do začátku 1. světové války aeroplány vzlétaly především při sportovních leteckých soutěžích. Ale již v prvních měsících války si představitelé armády uvědomili jejich význam a začali velké stroje postupně využívat k bombardování území protivníka. Nejslavnějším německým pilotem byl nesporně Manfred von Richthofen, nazývaný Rudý baron. S osmdesáti sestřelenými stroji je prvním v pořadí leteckých es. V knize se setkáme také se spojeneckými piloty, kteří bojovali na západní frontě proti Německu (jako např. G. Guynemer či E. Mannock), a připomene i české letce, kteří proti sobě stáli na opačných stranách fronty (např. R. Holeka, J. Kostrba, J. Hofman). Podíváme se rovněž na italskou frontu a méně známou východní frontu, do ruských leteckých továren, kde vynikající konstruktér Igor Sikorskij navrhl mohutný stroj Ilja Muromec.
Do začátku 1. světové války aeroplány vzlétaly především při různých sportovních leteckých soutěžích, armáda je využívala jen omezeně, dávala přednost vzducholodím a balonům. Významnými středisky aviatiky byla ve Francii například Remeš a pařížské předměstí Issy-les-Moulineaux, v Německu letiště Johannisthal u Berlína a Vídeňské Nové Město v Rakousku. Představitelé armády si však už v prvních měsících války uvědomili význam letadel při pozorování a snímkování pozic nepřítele, velké stroje byly postupně využívány k bombardování území protivníka. Rychlé stíhací stroje, vyzbrojené kulomety, umožňujícími střílet i dopředu skrz okruh vrtule, se kromě tanků staly novou a nebezpečnou útočnou zbraní.
Nejslavnějším německým pilotem byl nesporně Manfred von Richthofen, nazývaný podle barvy svého letadla Rudý baron. S osmdesáti sestřelenými stroji je první v pořadí leteckých es. Mezi další úspěšné německé letce patřil například Ernst Udet, Oswald Boelcke, Werner Voss a Max Immelmann. Pojem, chcete-li název, letecké eso vznikl ve Francii. Patřil pilotovi, který dosáhl ve vzdušném souboji s nepřítelem alespoň pěti vítězství, prvním byl Georges Guynemer už 5. února 1916. Němci počítali za eso pilota od deseti sestřelů.
Jak název knihy napovídá, setkáme se také se spojeneckými piloty, kteří bojovali na západní frontě proti Německu. Alespoň několik jmen – Francouzi René Fonck a už zmíněný Georges Guynemer, Angličané Eduard Mannock, Albert Ball, James McCudden, Kanaďan William Bishop.
Kniha připomene i české letce, kteří proti sobě stáli na opačných stranách fronty. V rakousko-uherské armádě sloužili například Rudolf Holeka a Jindřich Kostrba, ve francouzské Vilém Stanovský, Jan Štork, Jan Hofman. Podíváme se rovněž na italskou frontu a méně známou východní frontu. A do ruských leteckých továren, kde vynikající konstruktér Igor Sikorskij navrhl mohutný stroj Ilja Muromec. Tehdy neměl ve světě obdoby a ve válce sehrál důležitou roli.
Byl hrdinou desátník Jan Hofman, který žil v Paříži, jako odpůrce války se přesto dobrovolně přihlásil jako pěšák do francouzské armády, protože chtěl napomoci rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku naší samostatnosti, po měsících v zákopech se stal pilotem, při vzdušném souboji zničil jediný německý letoun a sám zahynul, nebo je větším hrdinou rytmistr Manfred von Richthofen z vojenské rodiny, pro něhož se staly vzdušné souboje především vášní, lovem, otázkou prestiže, soutěží v počtu sestřelů?