Audiokniha Verschluss obsahuje 5 sci-fi povídek z alternativního Československa. Autorem je Karel Drexler. Čte František Dočkal.

Málokdo tušil, jak dramaticky se Československo změní, když v roce 1927 v prezidentských volbách zvítězil Bohumil Němec, Rudolf Beran se stal ministerským předsedou a izolacionisté převzali v zemi vládu. Poznejte zevnitř to, co je dnes označováno za nejrozsáhlejší sociální experiment, a seznamte se s osudy lidí, kteří pocítili dopady Krumlovského programu na vlastní kůži.

Do víru Velké války vstoupil Miloš Sum v létě 1915 v řadách olomouckého zeměbraneckého pěšího pluku č. 13 a o rok později padl do ruského zajetí. Hrabě Józef Potocki si jej jako vyučeného cukráře vybral do kuchyně svého sídla v Antoninách, ale v červenci 1917 Sum dobrovolně vstoupil do československého vojska. Byl zařazen k novému 7. čs. střeleckému pluku „Tatranskému“, se kterým prodělal tvrdé boje s bolševiky v roce 1918. Jeho deník však zachycuje zejména roky 1919 a 1920, tedy ostrahu Transsibiřské magistrály a návrat domů přes Kanadu. Autor zachycuje tvrdý život na Sibiři, konflikty s vojenským i politickým vedením, stesk po domově, ale i život obyčejných Rusů a dalších národů Dálného východu. Miloš Sum byl kulturně činný, podílel se na vydávání ilustrovaného časopisu, v plukovním divadle vystupoval jako hlavní představitel ženských rolí a často a rád maloval. Téměř 150 jeho dobových kreseb tak deník doprovází.

Publikace, kterou právě držíte v ruce, zachycuje vedle vzniku, vývoje a bojového nasazení čs. jednotek na východě zejména osudy řady jejich příslušníků – můžu i žen. Někteří z nich se stali legendárními, další jsou téměř neznámí, většina z nich však postupně a z různých důvodů upadla v zapomnění. Pomocí fotografií, reprodukcí válečných dokumentů a vzácných dobových předmětů z archivů i soukromých sbírek, z nichž významná část nebyla nikdy předtím publikována, je jejich osud opět vynesen na světlo, u některých pak zcela poprvé. Kniha je tak unikátním příspěvkem k poznání našeho vojenského odboje za 2. světové války a zároveň snahou o oživení odkazu našich hrdinů.

DNE 6. ŘÍJNA 1944 VSTOUPILI ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI DUKELSKÝM PRŮSMYKEM NA PŮDU VLASTI. KNIHA VYCHÁZÍ PŘI PŘÍLEŽITOSTI 75. VÝROČÍ TÉTO VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI.

Román Návrat zachycuje těžké období let 1918–1919, kdy mladé Československo svádělo boj o podobu svých hranic, a to zejména na Slovensku, kde došlo ke krvavé válce s Maďarskou republikou rad. Ta je zde zachycena očima italských legionářů. Prostřednictvím hlavních hrdinů se však čtenář podívá i do srbské armády, navštíví Rusko během bolševické revoluce či nahlédne mezi ruskou emigraci v Paříži. Nechybí ale ani vzpomínky na válečné lásky a poválečná shledání, některá radostná, další smutná. Pronikneme také do tehdejšího společenského života a zjistíme, že ač od popisovaných událostí uplynulo již 100 let, jsou některé – stejně jako řada autorových zamyšlení a postřehů – aktuální i dnes.

Vydáno v koedici s Československou obcí legionářskou

Vypuknutí války zastihlo Josefa Dudka na prázdninách po absolvování 3. ročníku učitelského ústavu. Prvním odvodem však kvůli oční vadě neprošel a mohl dostudovat. Ztráty na bojištích ale rostly, takže v létě 1915 nastoupil vojenskou službu i on. Oční vada již nebyla překážkou. Byl poslán do Rakouska k důstojnickému výcviku. Zde se poprvé setkal s protičeským postojem některých nadřízených i kolegů. V lednu 1916 odjel na východní frontu, kde se záhy zranil, načež ho ale podezírali ze simulace. Již v květnu tak byl poslán na frontu do Itálie. V létě se však opět stěhoval na východ, kde bylo potřeba zastavit ruskou ofenzivu. V dubnu 1917 se vrátil na italskou frontu. Všude se ale setkával s nekompetentností a laxností nadřízených důstojníků a jejich rostoucí nedůvěrou ke všemu českému. V květnu 1917 ho zajali Italové. V zajetí se seznámil s myšlenkou boje za čs. samostatnost. Tyto zkušenosti ho – spolu s rostoucím nepřátelstvím německých a maďarských kolegů – nakonec zavedly do řad čs. vojska, s jehož 34. stř. plukem prodělal slavný boj na Doss Altu a válku o Slovensko v létě 1919.

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918/1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce „malé“, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním...

rochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí, zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Přivolával zpátky dobu, kdy se česko-bavorské a česko-rakouské pomezí stalo předělem mezi protivníky ve studené válce. Z pohraničí se stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy, které využily snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky.
Nová Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, „bestií s dunivým hlasem” a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných „převaděčů” z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny.
Knihu doplňují dosud nepublikované dokumentární fotografie.

Čas je značně proměnlivá hodnota. Sto hodin, tedy něco málo přes čtyři dny, je údobí, které v životě kohokoli z nás i v chodu států většinou jen málo znamená. V osudovém roce 1939 tomu bylo naopak. Dramatických a četnými zvraty nabitých sto hodin, které uplynuly mezi prvními minutami pondělí 13. března a čtvrtou hodinou ranní dne 17. března, zásadním a ničivým způsobem poznamenalo naše dějiny. Strhující děj, líčený autory v podobě časového sledu a s četnými průhledy do lidských osudů, začíná na faře v spících Bánovcích nad Bebravou, odkud je přes Bratislavu do Berlína narychlo dopraven katolický kněz Jozef Tiso. Končí pak prvními hodinami pátku 17. března, kdy Adolf Hitler již opustil pokořenou Prahu, kde se na Václavském náměstí chystala vojenská přehlídka německých branných sil, a přes Moravu mířil vstříc jásavým oslavám svého triumfu ve Vídni. Bylo to sto hodin, kdy republice, která se v předchozím roce dožila svých dvacetin, byl na dlouhých šest let vnucen umrtvující okupační režim.

Publicista Václav Ryneš při příležitosti sto let od výročí Československa a třiceti let od demokratické státnosti předkládá české veřejnosti publikaci Národ a stát v českých dějinách, která obsahuje dvě politologické studie Kontinuita českých dějin a Když křižovali český národ.

Kontinuita českých dějin představuje studii zaměřenou na vývoj českých dějin v evropském kontextu. V textu se promítají různé dějinné souvislosti, politické a společenské, které propojují vznik kontinuity a integrity českého národa. Studie Když křižovali český národ představuje určitý pohled na dobu první, druhé a třetí Československé republiky. Autor upozorňuje na krizové okamžiky od demokracie přes hnědou totalitu až k rudé a vzniku socialismu. Obě studie představují široký politický úhel pohledu na českou národní a československou státnost.

Publikace přináší základní přehled česko-amerických vztahů od počátků v 16. století až po dnešek. Zvláštní pozornost je věnována historii českého masového přistěhovalectví do USA, rozvoji české komunity na půdě Spojených států a významu, jaký američtí Češi sehráli ve vztazích obou zemí, a to zejména v kritických obdobích českých dějin.  Publikace je bohatě ilustrována materiály z domácích i zahraničních pramenů, je doplněna statistikami o českém vystěhovalectví a přehledem o vzájemném diplomatickém zastoupení. Je určena širšímu okruhu čtenářů.

Publikace je vydána dvojjazyčně — česko-anglicky.

The book presents an overview of Czech-American relations from the 16th century up to now. A special attention is given to the history of Czech mass immigration to the US, to formation of the Czech community in the US and to significant role that American Czechs played in Czech-American relations, especially in the critical moments of Czech history. Publication is richly illustrated using both Czech and foreign sources, also contains statistics on Czech immigration and a survey of Czechoslovak (Czech) – US diplomatic representatives. It is intended for wider circle of readers.

Mnichovská dohoda ze září 1938, jež tragicky zmrzačila tehdejší Československou republiku, je dodnes vnímána jako jeden z nejbolavějších okamžiků naší novodobé historie. Odstartovala největší válečnou katastrofu, jež postihla celou Evropu i další kontinenty, a dalekosáhle ovlivnila následující světový vývoj. Ačkoliv se čeští politici v čele s prezidentem Benešem snažili republiku zachránit vší mocí včetně moci branné, zradě svých spojenců – Francie a Anglie – čelit nedokázali. Těm byl osud malé země uprostřed Evropy lhostejný. Adolf Hitler dosáhl s jejich pomocí svého a vítězně vykročil za svým snem o tisícileté říši. Co mnichovské dohodě předcházelo, proč k ní došlo, kdo a jak se na onom ostudném činu podílel a jak vše probíhalo – tyto a další skutečnosti popisuje renomovaný český historik prof. Robert Kvaček. Na základě detailní znalosti dobových dokumentů plasticky líčí dění a atmosféru oněch zářijových dní, zejména dne posledního.

První světová válka přinesla natolik masivní počty zajatců válečných i civilních (odhady hovoří o 7 až 10 milionech), že významně změnila dosavadní pojetí pojmu „zajetí“. To totiž bylo dlouho v historii světových válečných konfliktů věcí sice obvyklou, ale podružnou. Kniha, čerpající z tisíců stran dochovaných archiválií, mapuje život zajatých Čechů i Slováků v Rusku a unikátní jev, kterým bylo vytváření zajateckých organizací. Ty se totiž postupně staly jediným zdrojem doplňování dobrovolníků pro rostoucí československé vojsko v Rusku. Kniha představuje vývoj institucionálního řešení otázky zajatých Čechů v Rusku, ale přináší také řadu příběhů z konkrétních zajateckých táborů.