Pavel Fritz, ač profesí biolog, by se klidně mohl živit jako spisovatel science fiction. Přestože místo stránek papíru brázdí častěji spíše prostor virologické laboratoře, když už sedne k psaní a přijde s novým literárním počinem, je to vždy jedinečný zážitek srovnatelný s díly zahraničních autorů fantastického žánru. O tom svědčí i druhé vydání hard sci-fi románu Přístav u řeky Styx, který si zaslouží plnou pozornost milovníků fantastiky. Ale nemusíme se hyperprostorem ploužit kdovíjak daleko, bohatě postačí naše sluneční soustava. V ní se nachází měsíc Europa, obíhající kolem plynného obra Jupitera, a na něm podmořská základna, do jejíchž útrob směřuje výzkumný tým, aby odhalil tajemství, které nešokuje pouze vědce a astronauty samotné, ale také čtenáře. Co se skrývá pod ledovým oceánem Europy? Zlo – a to má vždy mnoho netušených podob!

Do podvědomí čtenářů se Pavel Fritz zapsal už svou prvotinou, kterou se stalo military sci-fi Letka 307, v němž lidstvo svádí boj o osud civilizace v kvantovém hyperprostoru. Po zmíněném a výrazném Přístavu u řeky Styx následovala série vědecko-fantastických povídek Archa zrůd a neméně úspěšná povídková sci-fi kniha příběhů z mrazivého vesmíru plná překvapivých rozuzlení Studené světlo hvězd. Vesmír, to je zkrátka místo, které není pro každého, ale každý do něho může nakouknout prostřednictvím příběhů Pavla Fritze a také díky rozhovoru s ním, v němž se dozvíte něco navíc o Přístavu u řeky Styx, o autorově tvůrčí činnosti a možná dojde i na hypotetický střet s vyspělou mimozemskou civilizací.

istockphoto-1408330340-612x612_1

Pristav_u_reky_Styx_FRONT_RGB_1000pxJak vám vaše odborné zaměření, kterým je profese virologa, pomáhá při psaní žánru hard sci-fi?

Pomáhá mi hodně, dodává jistotu. Je to velmi užitečná kvalifikace pro autora sci-fi. Hovořím ale o biologii jako celku, ne pouze o virologii. Znalost pozemské biologie dává svobodu fabulovat o té mimozemské.

Co je na hard sci-fi podle vás nejtěžší? Cítíte se někdy ne/možnostmi technického pokroku při psaní omezován?

Technologie letí kupředu a život v budoucnosti se tomu současnému asi moc podobat nebude. Je to výzva pro představivost. Osobně pochybuji, že lidský mozek dokáže držet krok s umělou inteligencí, což mě při psaní hodně omezuje. Rád bych své hrdiny zasadil do určitých situací, ale s lítostí to vzdám, neboť nevěřím, že lidé budou umělé inteligenci rovnocenným partnerem. Zejména při řešení technicky laděných úkolů ve vesmíru. Teď ale hovořím o vzdálené budoucnosti, ne o blízké, v níž se odehrává děj Přístavu.  

Kdybyste měl tu možnost, chtěl byste se vydat na průzkumnou misi do vesmíru jako hrdinové knihy Přístav u řeky Styx?

Ano, bavilo by mě to. Podmořská základna na Jupiterově měsíci, mimozemský život… Je to vzrušující představa. Ale musel bych být mladší.

Která pasáž z knihy Přístav u řeky Styx je pro vás stěžejní?

Román je založen na postupném odkrývání tajemství a těžko jmenovat nějakou pasáž, aby z toho nebyl spoiler. Tak jen v náznaku. Co mělo být bezpečným útočištěm, se promění v past, a pokus z této pasti uniknout je zlomovým momentem, po kterém začíná být vidět za kulisy.  

Jaká z postav vám nejvíc přirostla k srdci?

Román nemá ústředního hrdinu. Měl jsem rád Diega, který často zachraňoval situaci, i když nebyl vědátor, oceánologa Oldera i věčně optimistickou Deboru. Zbylé postavy nebyly v centru mé pozornosti a jsou méně prokreslené.

Kolik času vám napsání příběhu z měsíce Jupitera zabralo?

Psal jsem ho s přestávkami asi rok, pak ještě chvíli brousil.

Zasekl jste se někdy při psaní? Pokud ano, co to způsobilo? Co pro vás bylo nejtěžší?

Nezasekl, kupodivu. Psalo se mi dobře. Ale musel jsem si ujasnit pár fyzikálně-technických otázek.

Stalo se vám během psaní něco humorného, smutného nebo něco nečekaného, o co byste se s námi rád podělil?

Jedna zajímavá věc mě potkala. Potřeboval jsem poradit a seznámil se s Tomášem Petráskem (pozn. redakce: který je také autorem hard sci-fi počinu Azhareida: Bitva o Gelidor), skvělým popularizátorem vědy. Chytrý, zajímavý a ochotný člověk. Příjemná zkušenost.

Astronauta Diega s krysím obličejem v Přístavu u řeky Styx jste napsal jako takového šprýmaře, který nejde pro lechtivý vtip daleko. Jsou jeho anekdoty i vaše oblíbené? Jak vlastně vypadá váš výběr vtipů do příběhů? Obecně se říká, že psát humor je těžké, možná stejně těžké jako hard sci-fi.

Diegův lehce obhroublý humor mi není úplně vlastní, ale myslím, že k ostřílenému kosmickému dělníkovi pasuje. Operátoři montážních robotů, pracující v extrémních podmínkách, nebudou hledět na bonton. Na druhou stranu žijeme v éře sílící hyperkorektnosti, a pokud se román dočká v budoucnu dalšího vydání, možná budu muset něco přepsat.

Co se týká psaní, jste spíš systematik, nebo chaotik? Děláte si poznámky, osnovy na papír, využíváte diktafon, anebo se do psaní vrháte rovnou po hlavě?

Svůj první román Letka 307 jsem začal psát dost živelně, aniž bych dohlédl za první kapitoly. Pak mě ta odvaha přešla. Nyní bych se nepustil do románu ani povídky bez pevné osnovy.

Kde berete pro psaní inspiraci? Jak k vám přichází?

Inspirace, toť muška jenom zlatá. Neumím ji přivolat. Přiletí, odletí, jak se jí zlíbí.

Konzultujete s někým vaše nápady a posléze i hotové příběhy?

Nekonzultuji. Jsem vlk samotář. Žiji sám, píši sám. Mým prvním betačtenářem je zástupce nakladatelství, kterému hotové dílo nabídnu k vydání.

Snil jste někdy o tom, že se budete psaním živit?

Snil a sním pořád. Ale je to jenom sen. To bych musel chrlit jeden bestseller za druhým. Nic reálného.

Používáte v příbězích jako předobraz skutečné lidi, které znáte a jejichž povaha vám slouží k popisu fiktivních postav?

Stavím spíš na příběhu a na prostředí než na postavách. V reálném životě mě obklopují klidní, racionálně uvažující lidé a takoví jsou obvykle i moji hrdinové. Je to trochu na škodu věci, neboť čtenáři mají rádi rozervané, konfliktní postavy. Snad příště.

FOTO_NA_FB_2_1Pracujete v současnosti na něčem novém? Několikrát jste zmiňoval, že už pár let chystáte fantasy o třech čarodějných učních. Jak to s nimi vypadá? Popřípadě, rýsuje se něco zcela nového?

Zajímalo by mě, zda ti čarodějovi učňové někdy spatří světlo světa. Román je ze tří čtvrtin hotov, má potenciál, ale patří k rané tvorbě a potřeboval by stylisticky překopat. Pořád to odkládám. Jinak píši málo (občas povídku). Snad zase časem zvýším produktivitu.

Nachází se podle vás ve vesmíru jiný život, než je ten na planetě Zemi?

Věřím tomu. Dokonce i v mezihvězdném prostoru lze vystopovat organické látky, základní stavební kameny života. Jsou doslova všude. Vznik života může být hodně univerzální proces.

Až najdeme novou formu mimozemského života a „podáme si s ní ruce“, jak velká je pravděpodobnost, že nás viry a bakterie z vesmíru neusmrtí stejně jako například naše mikroflóra mimozemskou rasu ve Válce světů?

To je zajímavá otázka. Přirozeně se mimozemských patogenů obáváme, ale nebudou to mít snadné. Pozemské viry mají problém překonat mezidruhovou bariéru i mezi dvěma druhy savců, natož aby se vrhly na mimozemský organismus. A naopak to bude platit také. To spíš bakterie. Každopádně ruku bez ochranného obleku by návštěvníkům odjinud podával jen sebevrah.   

Pokud by život, na který bychom hypoteticky narazili ve vesmíru, pocházel původně ze Země, lze tento poznatek jasně určit? Možná že to, co lidstvo jednou objeví, nebude až tak překvapující.

Umím si představit, že bakteriální spory ze Země „kontaminovaly“ v uplynulých miliardách let některá tělesa naší Sluneční soustavy. Genetická analýza takových kosmických tuláků pak opravdu může přivodit vědcům jisté zklamání.

FOTO_NA_FB_2_1_1Budeme podle vás jako lidstvo jednou okupovat vesmír?

Věřím, že budeme mít technické prostředky budovat kolonie na Marsu či na velkých měsících Jupiteru a Saturnu. A přirozeně na našem vlastním Měsíci. Nenapadá mě ale žádný důvod, žádná motivace. Vždy to bude nesrovnatelně náročnější a nákladnější než život na Zemi. Možná výzkumné stanice, nebo vojenské. A určitě to může lákat náboženské sekty, což je mimochodem jeden z motivů, s nimiž si pohrávám.

Ve vašich příbězích je jednak poměrně často přítomna postava kněze (Mrtví od Krakenova moře ze Studeného světla hvězd, koneckonců i v Přístavu u řeky Styx), jednak mají vaše povídky svým vyzněním až duchovní podtext, např. povídka z nedávné antologie Krev, monstra a cukroví Kdo kráčí pouští). Věříte v Boha? Je to univerzum, veškerenstvo, duch, duše? K čemu se přikláníte vy?

Mám rád filosofii a úvahy o podstatě světa. V roce 1889 údajně prohlásil ředitel amerického patentového ústavu, že „vše, co se dá vynalézt, již bylo vynalezeno“. Stejně krátkozraký mi připadá postoj skalních materialistů. Věřím, že existují úrovně reality, o kterých nemáme ani tušení. Že možné je prakticky všechno.



V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2024 , Nakladatelství Epocha s.r.o.